Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který mu žalobkyně poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž částku , částka, převedla na účet žalovaného a částku , částka, na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku společně s úroky ve sjednané sazbě 21,24 % ročně, tedy celkovou částku , částka, v 36 měsíčních splátkách po , částka, se splatností každého 20. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, a žalobkyně proto úvěr po marných upomínkách zaslaných žalovanému dne , datum, a dne , datum, zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši , částka, , úrok vynesený v prvých dvou splatných splátkách ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady za odeslané upomínky a oznámení o zesplatnění ve výši , částka, a smluvní pokuty za prodlení s úhradou tří splátek po , částka, , tj. , částka, , a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z jistiny a splatného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Předžalobní upomínka k zaplacení žalované částky byla vtělena do oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje krom výše uvedeného po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku ve výši 21,24 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, a dále ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného , částka, od zaměstnavatele Magna Automotive (, právnická osoba, ., vyplaceného na účet žalovaného v měsících červenec až říjen 2025. Žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Ohledně výdajů a závazků žalovaného žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného, přičemž při posouzení nákladů žalovaného na bydlení vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení. Žalovaný uvedl, že žije u otce a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně přihlédla k výši existenčního a životního minima na jednotlivce, které ke dni uzavření smlouvy o úvěru činily , částka, a , částka, při srovnání s průměrnými výdaji obyvatelstva v roce 2016 a časovými řadami výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 2016–2024. Žalobkyně poté dospěla k závěru, že po odečtení nákladů na bydlení ve výši , částka, , popřípadě i částky normativních nákladů na bydlení ve výši , částka, , splátky zjištěného úvěru ve výši , částka, a měsíční splátky poskytovaného úvěru , částka, od příjmu žalovaného, zbývá žalovanému částka přesahující výši životního minima.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila, a žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, vyplacením částky , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, a částky , částka, na účet zprostředkovatele č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 21,24 % ročně v 36 měsíčních splátkách po , částka, splatných každého 20. dne v měsíci počínaje dnem , datum, a konče dnem , datum, . Smlouvy byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku verifikační platbou žalovaného ve výši , částka, na účet žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky žalobkyně, potvrzení o provedení transakce , částka, , tabulka umoření).7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovaného seznámila s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).8. Zprostředkovatel uzavření smlouvy čestně prohlásil, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy splácel jiný svůj závazek splátkou , částka, měsíčně, nehradí platby na penzijní připojištění či jiného pojištění, neplatí výživné stanovené soudem a nemá další pravidelné měsíční výdaje. Dále čestně prohlásil, že žalovaný nemá dle jeho zjištění problém se sázkami a hazardními hrami. Dle zjištění zprostředkovatele byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou (čestné prohlášení zprostředkovatele).9. Žalovaný před poskytnutím úvěru podepsal na předepsaném formuláři žalobkyně, že u něj nejsou dány podmínky úpadku či hrozícího úpadku. Dále čestně prohlásil, že platí výdaje na bydlení ve výši , částka, měsíčně, nemá povinnost platit splátky jiných úvěrů, nehradí pravidelné platby pojistného včetně penzijního připojištění, nehradí soudem stanovené výživné, nemá žádnou vyživovací povinnost a je svobodný. Žalovaný čestně prohlásil, že jeho měsíční příjem činí , částka, (čestné prohlášení – závazky spotřebitele, výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele).10. Žalobkyně ověřila, že čistá mzda žalovaného dosahoval v měsíci říjnu 2025 výše , částka, , v září 2025 výše , částka, , v srpnu 2025 výše , částka, a v červenci 2025 výše , částka, . Z výpisů z běžného účtu bylo dále patrné, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného za měsíce červenec až říjen 2025 odpovídal konečnému zůstatku, vyjma měsíce srpna byl konečný zůstatek na účtu záporný (výplatní pásky spotřebitele včetně výpisů z účtu).11. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně konfrontovala se statistikou rodinných účtů za rok 2016, výší normativních nákladů na bydlení od , datum, a výšemi životního a existenčního minima 2025 (statistika rodinných účtů, výše normativních nákladů na bydlení a životní minimum).12. Žalobkyně žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem (výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z centrální evidence exekucí).13. Žalobkyně dne , datum, převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, a na účet zprostředkovatele uzavření smlouvy č. , č. účtu, částku , částka, (pohyby na účtu).14. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho (bonita smlouvy č. , hodnota, ).15. K zaplacení splátky splatné dne , datum, byla žalovaný žalobkyní vyzván upomínkou ze dne , datum, odeslanou žalovanému téhož dne. K zaplacení splátek splatných dne , datum, a následně splátky splatné dne , datum, byl žalovaný žalobkyní vyzván upomínkou ze dne , datum, odeslané žalovanému téhož dne (upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, včetně čestného prohlášení zaměstnance žalobkyně).16. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení jeho dluhu z úvěrové smlouvy do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla zároveň předžalobní upomínkou. Výzva byla předána k doručení dne , datum, (zesplatnění úvěru pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).17. Na základě uvedených skutkových zjištění má soud za prokázaný následující skutkový stav:18. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku , částka, . Žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho, a to ani přes výzvu odeslanou mu dne , datum, s lhůtou k zaplacení 7 dnů od odeslání výzvy. Před poskytnutím úvěru žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného.19. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).20. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.26. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.28. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.29. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.30. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.31. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.33. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.34. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice ověřila měsíční příjmy žalovaného, avšak již neprokázala, že by řádně zkoumala skutečné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně sice ověřila měsíční výdaje žalovaného na bydlení, na ostatní výdaje žalovaného se žalobkyně dle předložených listinných důkazů ani nedotazovala a vycházela z částky životního a existenčního minima. Částka životního a existenčního minima však neodráží skutečné výdaje žalovaného. To vše za situace, kdy žalobkyni z žalovaným předložených výpisů z účtu, kterými pouze ověřila výši mzdy žalovaného, muselo být zřejmé, že žalovaný se svými příjmy nevychází, když jeho účet na konci měsíce vykazoval záporný zůstatek, což žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla zohlednit a patřičně vyhodnotit.35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje částku, kterou žalovaný prokazatelně obdržel od žalobkyně v souvislosti s úvěrem, a kterou žalovaný žalobkyni navrátil.36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky dopisem o zesplatnění ze dne , datum, , který mu byl odeslán téhož dne, a to s lhůtou k zaplacení do 7 dnů od odeslání dopisu. Lhůta k úhradě dlužné částky tak uplynula dnem , datum, a ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení.37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši 21,24 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem z úvěru ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení částečně zamítnout.38. Pro úplnost soud dodává, že účastníci se svojí neúčastí na jednání dne , datum, sami dobrovolně vzdali možnosti být řádně poučeni dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučeni dle ust. § 118a o. s. ř. (zejména v otázce úvěruschopnosti žalované) a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. K tomu soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 831, 832).39. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 80 % a žalovaný ze 20 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 60 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou , částka, , tj. odměnou za 2,5 úkonu právní služby (§ 11 odst. 1, 2 a § 14b AT) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí , částka, ,- částkou , částka, , tj. 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 14b odst. 6 písm. a) AT),- náhradou 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši , částka, .Poměrná část nákladů ve výši 60 % činí částku , částka, .40. V daném případě byla aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku , částka, a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.41. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.