Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdil, že dne , datum, uzavřel se žalovaným Dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše v celkové částce , částka, a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od uzavření dohody, tedy do , datum, . Žalovaný na dluh uhradil pouze částku , částka, , přičemž zbytek dluhu ve výši , částka, dosud nezaplatil. Žalobce žalovaného před zahájením řízení vyzval k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , avšak bezvýsledně.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:6. Z Dohody o uznání dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uznal vůči žalobci svůj dluh v celkové výši , částka, co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do , datum, .7. Dále soud zjistil, že z uznaného dluhu byla uhrazena pouze částka , částka, , takže ke dni rozhodnutí činí neuhrazená jistina , částka, . Tuto skutečnost žalovaný nijak nezpochybnil a z provedených důkazů nevyplynul opak.8. Soud rovněž zjistil, že žalobce před zahájením řízení vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k dobrovolnému splnění dluhu.9. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li dlužník svůj dluh co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.10. V projednávané věci žalovaný písemnou dohodou ze dne , datum, výslovně uznal svůj dluh vůči žalobci v částce , částka, co do důvodu i výše. Takové uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by existenci uznaného závazku zpochybňovaly.11. Jelikož žalovaný z uznaného dluhu uhradil pouze částku , částka, , zůstala jeho povinnost zaplatit žalobci částku , částka, nadále nesplněna. Žaloba je proto v rozsahu jistiny důvodná.12. Co se týče příslušenství, žalovaný se dostal do prodlení dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy dne , datum, . Žalobci proto vzniklo právo na úrok z prodlení ode dne , datum, až do zaplacení dlužné částky.13. Soud uzavírá, že žalobce prokázal existenci a výši svého nároku, zatímco žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně případného zániku či neexistence dluhu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .