10 C 81/2021 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí [částka], z toho na jistině [částka], na úrocích [částka], na poplatku za sjednání a poskytnutí úvěru [částka], na poplatku za vyhodnocení úvěru [částka] a na inkasním poplatku [částka]. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. 4. Soud na základě listinných důkazů založených ve spise učinil následující skutková zjištění: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou po ověření její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úroky ve výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasním poplatkem ve výši [částka], a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka] /viz smlouvu na č. l. 18 spisu, žádost o úvěr na č. l. 15 – 17 spisu, výpis z účtu na č. l. 19 spisu, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory na č. l. 20 spisu, předpis splátek na č. l. 22 spisu, kopie občanského průkazu žalované na č. l. 21 spisu/. [anonymizováno] předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla téhož dne odeslána /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 23 – 25 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úroky a poplatky, v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 9. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši [částka] a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši [částka] odpovídající nesplacené části jistiny včetně zákonných úroků z prodlení (výrok I. rozsudku). 13. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním své smluvní povinnosti do prodlení, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V rámci příslušenství přiznal soud žalobkyni také právo na zaplacení smluvního úroku z dosud neuhrazené části jistiny úvěru. 14. Ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ([částka]), nákladů za vyhodnocení úvěru ([částka]) a inkasního poplatku ([částka]), soud uvádí, že je posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve splátkách po dobu 14 měsíců. Sjednané úroky tak činí 70 % ročně. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v roce 2017 okolo 9 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než sedminásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v [anonymizováno] soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Soud proto na základě shora uvedeného žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka], zamítl (výrok II. rozsudku). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 11,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud při rozhodování o náhr