16 C 179/2021 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem, poplatkem za správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru, a s inkasním poplatkem, a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze [částka]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Takto poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a s inkasním poplatkem ve výši [částka] Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit [částka], a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno ze žádosti o úvěr na č.l. 41, smlouvy o úvěru na č.l.17 – 21). Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný je zaměstnaný od [datum] na dobu určitou do [datum] s příjmem [částka] měsíčně. Náklady na bydlení má ve výši [částka] měsíčně a další náklady ve výši [částka] měsíčně (viz finanční analýza na č.l. 19, žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 41, výplatní lístek na č.l. 22, pracovní smlouva na č.l. 24, dohoda o provedení práce na č.l. 25). [právnická osoba] následně postoupila pohledávku na společnost [právnická osoba], [IČO] (viz smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS), která postoupila pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] (viz předžalobní upomínka na č.l. 26), přičemž mu bylo rovněž oznámeno společností [právnická osoba], že pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz oznámení na č.l. 26 p.v.). Zásilka byla odeslána dne [datum] na adresu trvalého bydliště žalovaného. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení: 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše [částka] s úrokem z prodlení. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, z čehož je patrné, že příjmy žalovaného ověřovala. Nicméně tento závěr nelze učinit pokud se týká výdajů žalovaného, kde žalobkyně spoléhala pouze na jeho informace ohledně nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně, a pokud se týká dalších výdajů žalovaného, vycházela z částky stanoveného životního minima ve výši [částka] měsíčně. 17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 20