16 C 196/2021-41 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalovanému zaslány dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka], jistina a poplatek byly splatné ke dni [datum]. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámila se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to [příjmení], kdy žalobkyně má za to, že jde o prostý elektronický podpis. Žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu částku ve výši [částka], celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši [částka] a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání s tím, že žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně předvolán, bylo proto soudem jednáno ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. za nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně vygenerovala dne [datum] smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na účet. č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný se zavázal tyto uhradit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný se seznámil se Všeobecnými podmínkami žalobkyně. Žalobkyně odeslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku [částka] /viz Smlouva o zápůjčce na č. l. 11 - 12 spisu, doklad o platbě na č. l. 17 spisu, sdělení banky a výpisy z účtu na č. l. 28 – 34 spisu, Všeobecné obchodní podmínky na č. l. 13 – 16 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] Poslední výzva před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne [datum] /viz výzvy, upomínky na č. l. 18 - 21 spisu včetně podacího lístku na č. l. 22 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani tato skutečnost neplyne z obsahu spisu, že by na předmětný dluh uhradil více, než tvrdí žalobkyně. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala žalovanému jistinu ve výši [částka] a žalovanému měla vzniknout povinnost zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním poplatkem ve výši [částka] vrátit, smlouva však nebyla platně sjednána. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se k ústnímu jednání soudu nedostavila a soud ji v této souvislosti nemohl poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a především důkazů, jak byla úvěruschopnost žalovaného žalobkyní ověřována a na základě jakých příjmů a výdajů žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Smlouva mezi účastníky tedy nebyla platně sjednána, tedy nebyla sjednána v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, dané právní jednání je tedy od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva neplatně sjednána, nemá žalobkyně právo požadovat plnění plynoucí ze smluvního ujednání, tedy poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 16. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97). 17. Žalobkyně tak poskytla žalovanému jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný uhradil na smlouvu částku ve výši [částka]. So