19 C 228/2021-58 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 428,08 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 799 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, administrativní poplatek ve výši 2 009 Kč a náklady za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 8. 1. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 1 879 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 8. 1. 2018 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 5 052,14 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 3 375,94 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, který byl za období od 9. 1. 2018 do 24. 6. 2019 vyčíslen na částku 2 165, 12 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 23. 6. 2017 do zaplacení, který byl za období od 23. 6. 2017 do 24. 6. 2019 vyčíslen na částku 826,95 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 799 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, dále s poplatkem ve výši 1 832 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatkem ve výši 2 009 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 640 Kč, a to v 44 týdenních splátkách po 237 Kč a poslední 45. splátce ve výši 212 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 20 spisu/. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu. Byl nezaměstnaný, jeho příjem se skládal z dávek státní sociální podpory, a to příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč. V kartě zákazníka byl uveden i další příjem žalovaného ve výši 9 448 Kč měsíčně. Celkem tedy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného v částce 12 858 Kč. Odhadované výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 500 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné další zápůjčky/viz karta zákazníka na č.l. 50, oznámení o přiznání příspěvku na živobytí na č.l. 45 a ústřižek poštovní poukázky na č.l. 46 U zdejšího soudu byla na majetek žalovaného nařízena exekuce či výkon rozhodnutí v celkem 13 případech v období od roku 2005 do roku 2015 /viz výpis věcí pro osobu/. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem částku 1 879 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 25 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem odeslaným dne 17. 7. 2019. V dopise byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dní od doručení dopisu /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26, seznam postoupených pohledávek na č.l. 19, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 včetně podacího lístku na č.l. 23 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 17 včetně podacího lístku na č.l. 24 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení: 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 4 121 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118