20 C 276/2021-21 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění ve výši 7 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 080 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 180 Kč v týdenních splátkách po 303 Kč a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná na celkovou částku za celou dobu smluvního vztahu uhradila 11 100 Kč. Celkově tak dluží 7 080 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalovaná převzala v hotovosti částku 10 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč s tím, že první splátku uhradí dne [datum] a každou následující vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám osoby určené společností. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a správné údaje. Dne [datum] žalovaná rovněž podepsala Evidenční kartu klienta, v níž je mj. vyplněno, že žije na ubytovně, je rozvedená, je zaměstnána na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 13 972 Kč, což doložila výplatními páskami a pracovní smlouvou, jak je v Evidenční kartě klienta zaškrtnuto. Žalované byla dne [datum] odeslána výzva k úhradě dlužné částky dle shora uvedené smlouvy. Žalovaná na dluh uhradila celkem 11 100 Kč. 1. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) 2. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 3. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 4. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru předala žalované dne [datum] v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení netvrdila a neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K tomuto soud nad rámec podotýká, že není postačující, aby žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří, např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nemohlo by tak být ani postačující obecné nekonkrétní prohlášení dlužníka obsažené ve smlouvě, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Z uvedeného totiž není zřejmé, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované v daném případě posuzována. Toto ujednání smluvních podmínek tak nemůže zvrátit zákonem stanovené rozložení důkazního břemene, které tíží žalobkyni. Splnění této povinnosti pak nebylo prokázáno ani předloženou Evidenční kartou klienta, když z ní nevyplývá, jak byly zjištěny ověřeny zejména výdaje žalované, a to ani ty po