9 C 74/2020 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok uplatňovaný žalobkyní po žalovaném na zaplacení [částka] s příslušenstvím. Ke vzniku tohoto nároku došlo na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], [číslo] kterou uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l. a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka]. 2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvám ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. 5. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka], soud s ohledem na ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka] v hotovosti v 53 týdenních splátkách, přičemž výše jedné splátky činila [částka] Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly RPSN ve výši 206,8 %. V článku 5 všeobecných obchodních podmínek si smluvní strany ujednaly, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplné úhradě souhrnného poplatku budou započteny na vlastní částku půjčky (jistinu). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil [částka], ve zbytku svému smluvnímu závazku nedostál a zbývající část dluhu ve výši [částka] řádně a včas neuhradil. Podle výše uvedeného ustanovení článku 5 všeobecných obchodních podmínek žalovaný zcela uhradil souhrnný poplatek a z části jistinu. Právní předchůdkyně žalobkyně, postoupila výše uvedenou pohledávku uvedenou v příloze [číslo] – seznamu postoupených pohledávek smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne [datum], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne [datum]. Ke splnění povinnosti byl žalovaný následně vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně. Tato skutečnost nebyla zjištěna ani z listinných důkazů. 8. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. Ohledně uznání dluhu a druhé smlouvy o postoupení pohledávky soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku. 9. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 11. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka]. Platby žalovaného byly dle ujednání ve smlouvě započítávány nejdříve na souhrnný poplatek a po jeho celkovém uhrazení na jistinu. Žalovaný tak zcela uhradil souhrnný poplatek a na jistinu mu zbývá uhradit [částka]. 15. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku více než 69,60 % jistiny ročně.