16 C 335/2021-71 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 10 190 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] byla prostřednictvím elektronických prostředků mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 1 890 Kč do [datum]. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr nesplatil, když žalobkyně eviduje jen úhradu ve výši 700 Kč, byla mu na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru zaslána upomínka, na kterou nereagoval. Žalobkyně vyjma dlužné jistiny a poplatku požaduje dále poplatek za zaslané upomínky ve výši 1 070 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, tyto nároky vyplývají ze Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný pohledávku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný v rámci odporu podanému proti platebnímu rozkazu ze dne 9.11.2021, č.j. EPR 260903/2021-5, uvedl, že po dohodě se společností uhradil částku 2x 700 Kč, a snažil se domluvit splátkový kalendář, na jeho návrh společnost nepřistoupila. Žádá proto odečtení částky 1 400 Kč, poté dluh uhradí. 3. Žalobkyně k odporu žalovaného uvedla, že eviduje pouze jednu úhradu ve výši 700 Kč, nadále tedy trvá na podané žalobě. 4. Žalovaný dne [datum] soudu sdělil, že na základě informace od žalobkyně dne [datum] zaplatil částku 11 260 Kč, následně ho kontaktoval právní zástupce žalobkyně, který mu sdělil jinou částku, kterou má ještě zaplatit, dále mu rovněž žalobkyně sdělila, že má zaplatit ještě penále a smluvní pokuty. Neví, proč mu to nebylo sděleno rovnou, částky se odlišují, proto žádá, aby rozhodl ve věci soud. 5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně zpět žalobu v rozsahu částky 11 260 Kč, kterou žalovaný dne [datum] uhradil. Soud proto rozhodl dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. o částečném zastavení řízení (viz výrok I. rozsudku). 6. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. 7. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v částce 9 000 Kč, a to bankovním převodem téhož dne na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 890 Kč ve lhůtě do 30 kalendářních dnů. RPSN činila 916,77 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky strany sjednaly nárok úvěrujícího na náhradu účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu v důsledku prodlení vznikly, a to ve výši uvedené ve smlouvě.. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky sjednaly strany dále nárok úvěrujícího na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 21 – 24 spisu, potvrzení o platbě na č.l. 26 spisu /. Žalovaný úvěr ve stanovené lhůtě nesplatil, dne [datum] zaplatil částku 700 Kč. Žalovanému byla ze strany žalobkyně odeslána dne [datum] předžalobní výzva / výzva na č.l. 27, 28 spisu/. Žalovaný uhradil žalobkyni po podání žaloby dne [datum] částku 11 260 Kč / viz výpis č.l. 25 a 42 /. 8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaný s žalobkyní sjednali smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s administrativním poplatkem ve výši 1 890 Kč ve lhůtě do 30 dní. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni ve splatnosti nesplnil, dne [datum] zaplatil částku 700 Kč a dne [datum], tedy po podání žaloby, zaplatil částku 11 260 Kč. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 9. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání. 16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny. 21. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Žalobkyně neuvedla, že by zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného a tyto ověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo. 22. Podepsaný soud si stojí za tím, že v §