20 C 331/2021-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 495,89 Kč (za období od [datum] do [datum]) a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 458,27 Kč (jež je tvořen součtem nesplaceného úroku ve výši 1 780,27 Kč, postoupených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč a postoupených poplatků za upomínání ve výši 500 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a částky ve výši 193,81 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení za období od [datum] do [datum]. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním bankovním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Za takto poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč, celkem tedy částku ve výši 7 178 Kč se splatností do [datum]. V důsledku prodlení žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a dále právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobce požaduje dále také uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Tato částka odpovídá celkem třem osobním návštěvám pověřeného pracovníka věřitele na kontaktní adrese dlužníka (3 x 217 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum], tj. ještě před tím, než bylo zahájeno jednání (jednání ve věci bylo konáno dne [datum]), žalobu co do částky 193,81 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a částky 4 458,27 Kč (odpovídající nesplacenému úroku ve výši 1 780,27 Kč, postoupeným poplatkům za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč a postoupeným poplatkům za upomínání ve výši 500 Kč), zpět a navrhla zastavení řízení v této části. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč a stejného dne byla uvedená částka připsána na bankovní účet žalované. Dne [datum] podepsala právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. i postoupení pohledávky za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k uhrazení do deseti dnů po obdržení dopisu bylo žalované odesláno dne [datum]. Zásilka byla doručována dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem odeslaným dne [datum]. Žalovaná netvrdila, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni, popř. právní předchůdkyni žalobkyně, uhradila více, než v řízení uvedla žalobkyně. 6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být vázána smlouvou o úvěru [číslo] ve znění žalobkyní předloženém, když toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy. Takový projev vůle žalované pak nevyplývá ani z ostatních v řízení provedených důkazů, tj. pouze z platby o odeslání částky ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalované. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve znění žalobkyní předloženém, na základě které měly být žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, posoudil soud ve vztahu k této částce danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalované vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Soud k uvedenému nad rámec dodává, že žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Jelikož žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, zbývá jí stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Ohledně stanovení data splatnosti pohledávky soud vycházel z doručené výzvy, jež byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], dle které měla žalovaná dluh splnit do deseti dnů po obdržení dopisu (tj. do [datum]). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). S ohledem na uvedené soudu ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout (výrok III. tohoto rozsudku). 9. Soud k uvedenému nad rámec dodává, že, i kdyby bylo uvažováno o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (což s ohledem na neprokázaný projev vůle žalované učinit nelze), žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně v této souvislosti žádné konkrétní skutečnosti netvrdila. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou