7 C 170/2022-26 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 8 468,40 Kč. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. C0003870129120312 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny prostřednictvím poukázky s pin kódem pro výběr peněžních prostředků v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 468,40 Kč. Pohledávku vyplývající z výše uvedené Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalobkyně požaduje vedle jistiny ve výši 4 000 Kč rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 468,40 Kč a v rámci příslušenství zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne 31 5. 2022, č. j. EPR 32669/2022 - 13, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující 10 000 Kč, soud s ohledem na § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za odpovídající skutkovému závěru: právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] x [právnická osoba], poskytla dne [datum] žalovanému prostřednictvím poukázky pro výběr peněžních prostředků částku ve výši 4 000 Kč /vizte smlouvu o úvěru na č. l. 13-21 a potvrzení o provedené platbě na č. l. 12 spisu/ a žalovanému tedy vznikla povinnost toto plnění vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /vizte oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila jej na možnost soudního vymáhání /vizte předžalobní výzva na č. l. 22 p. v. a podací lístek na č. l. 23 spisu/. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Pokud jde o poplatek za poskytnutí úvěru, z obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že„ poplatek za poskytnutí úvěru“ v souvislosti s poskytnutím úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. poplatek za poskytnutí úvěru svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 4 468,40 Kč, za poskytnutí jistiny 4 000 Kč, která měla být vracena do 30 dnů od poskytnutí úvěru, čili do [datum]. Roční procentní sazba nákladů tak byla vyčíslena na 11 212,30 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v srpnu roku 2019 okolo 8,27 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než 1 355x míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 1970 o. z. též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti ve výši stanovené nařízením vlády č. 33/2010 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni postoupena na žalobkyni. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po prodlení žalovaného. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ust. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 33/2010 Sb. a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, když smluvní ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 547 a § 580 o. z. Pouze na okraj soud podotýká, že ani v případě, kdy by byl úrok sjednán platně, by žalobkyni nemohlo příslušet právo na úrok z prodlení ze sjednaného úroku, neboť úrok z prodlení náleží pouze z dlužné jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2