9 C 62/2021-77 — Okresní soud v Mělníku

1. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se sídlem na Maltě uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr až do výše úvěrového limitu [částka], který měl být splacen spolu s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5% měsíčně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo [částka], podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná vyčerpala částku [částka], poskytnuté peněžní prostředky v souladu se smlouvou nevrátila, a to ani přes výzvu žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně úvěr poskytla prostřednictvím webového rozhraní, za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná doručila [právnická osoba] žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ta prověřila totožnost žadatele, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku tak, že na svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace, kliknula na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Mezi právní předchůdkyní účastníky žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu ve výši [částka] s tím, že úvěr se bude úročit úrokem ve výši 8,5% měsíčně a že RPSN činí 264,42 % a dále s tím, že jistina se bude splácet v měsíčních splátkách počínaje dnem [datum] /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 19-20 spisu/. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 6 000, přičemž tento v souladu se smlouvou nesplácela. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka [částka], představující neuhrazenou jistinu, která byla žalované poskytnuta. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní, jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 26-36, včetně seznamu postoupených pohledávek v interní databázi [příjmení] a oznámení o postoupení pohledávky č. l. 72 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] předžalobní upomínka na č. l. 37 spisu/. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala včetně úroků a poplatků právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách splácet. Svou povinnost však žalovaná nesplnila a nadále žalobkyni dluží na jistině částku [částka]. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. 6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak nijak neprokazovala. Žalobkyně byla zdejším soudem usnesením ze dne 6. 12. 2021 č. j. 9 C 62/2021-55 vyzvána k tomu, aby tvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala a jaké zjistila konkrétní informace ohledně schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, zejména pokud jde o příjmy a výdaje a to ve smyslu §86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a aby k nově učiněným tvrzením předložila důkazy. Žalobkyně svým doplněním žaloby ze dne [datum] sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované zkoumala a to v souladu s právními předpisy, ovšem žádné důkazy k prokázání svých tvrzení soudu nepředložila, s tím, že nemá k dispozici další listiny, které by její tvrzení prokázaly. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. 7. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). 8. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). 9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 10. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle § 86