15 C 315/2023-22 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky z titulu dlužného nájemného a záloh na služby ve výši 30 615 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě žalobce přenechal žalované užívání byt [číslo] umístěný v domě číslo popisné [číslo] na adrese [adresa žalované] (dále jen„ byt“) a žalovaná se nájemní smlouvou zavázala hradit žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaná nehradila nájemné a zálohy řádně a včas a užívala byt i po skončení nájmu až do [datum]. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o uznání dluhu, kterou žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci na neuhrazeném nájemném a platbách za služby spojené s užíváním bytu za období od března 2021 do října 2021 v celkové částce 36 482 Kč s tím, že předmětný dluh bude uhrazen ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 040 Kč splatných vždy k 27. dni příslušného měsíce. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem ve výši 5 867 Kč, kterou byla uhrazena první splátka ve výši 3 040 Kč splatná dne [datum] a část druhé splátky ve výši 2 827 Kč splatné dne [datum] Kč. Žalovaná na svůj dluh dále ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. V rámci příslušenství žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení v běžící výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování, kdy soud vycházel z předložených listinných důkazů, bylo zjištěno následující: Žalobce jako výlučný vlastník pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba [adresa], nacházející se v obci [obec], v katastrálním území Mělník, a to vše zapsané na litu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem Středočeského kraje Katastrálním pracovištěm Mělník, dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat byt [číslo] vel. 2+1 o výměře 56,51 m2, situovaný v 4. podlaží v předmětné nemovitosti, k němuž náležela sklepní kóje, za což se žalovaná zavázala žalobci hradit nájemné za užívání bytu ve výši 4 521 Kč a nájemné za užívání zařízení bytu a zálohové platby na náklady za služby. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum] /viz nájemní smlouvu na č. l. 8-11 spisu/. Dne [datum] žalovaná uznala vůči žalobci svůj dluh na neuhrazeném nájmu a službách za období od března 2021 do října 2021 ve výši 36 482 Kč a zavázala se dluh uhradit v měsíčních splátkách dle platebního kalendáře ve výši 3 040 Kč (poslední ve výši 3 042 Kč), kdy první splátka byla splatná dne [datum] /viz uznání dluhu na č. l. 12 spisu, přehled předpisů a plateb na č. l. 12 rub spisu, kalendář ke sporu na č. l. 13 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku ve výši 5 867 Kč, proto byla k úhradě dlužné částky vyzývána předžalobní upomínkou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 15 spisu, dodejka na č. l. 16spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle § 2201 o. z. o nájmu a zvláštních ustanovení § 2235 a násl. o. z. upravujících nájem bytu a nájem domu. 6. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 8. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. 9. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. 10. Podle § 2053 o. z., platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobci písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, nadto aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ani přes výzvu žalobce řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak, jak je žalobce uplatnil. 16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř 17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 10 808,20 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 615 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 663,20 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).