16 C 172/2023-61 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 188 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 93,29 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 188 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) smlouvu o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly poplatek za korunový odklad ve výši 1 980 Kč. U žalovaného došlo ke korunovému odkladu dne [datum] a [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal podpisovým SMS kódem. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z občanského průkazu žalovaného, vlastnictví účtu žalovaného potom zasláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 19 822 Kč. Žalovaný dvakrát prodloužil splatnost úvěru o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Poplatek za takové prodloužení byl ve výši 3 960 Kč (2 x 1 980 Kč). Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovanou částku ve výši 14 188 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 11 658 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši celkem 1 030 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splacením úvěru ve výši celkem 1 500 Kč (3 x 500 Kč), příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od [datum] do [datum] ve výši 93,29 Kč a z následně běžícího zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila úvěrovou smlouvu s datem [datum], která obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uvedeno číslo„ [číslo]“. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, celkem tedy 27 520 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců /viz úvěrová smlouva na č. l. 21 – 25 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 25 - 29 spisu, kopie OP na č. l. 18 – 19 spisu/. [příjmení] ve výši 20 000 Kč byla dle této smlouvy žalovanému žalobkyní zaslána na účet dne [datum]. Za dobu od [datum] do [datum] uhradil žalovaný celkem 19 822 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 20 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad v elektronické databázi CEPR/. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně bonitu klienta, a to provedením lustrace žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 36 000 Kč a z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení byly 6 151 Kč, životní minimum členů domácnosti bylo 6 750 Kč a měsíční splátky jiným společnostem splácel ve výši 15 661 Kč /viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik na č. l. 15 – 17, 56 spisu/. Žalovanému byly dle úvěrové zprávy schváleny všechny žádosti o splátkový úvěr /viz úvěrová zpráva na č. l. 43 – 55 spisu/. Jelikož žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě dne [datum] s úhradou nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do [datum] /viz předžalobní výzva k plnění na č. l. 32 spisu včetně poštovní podacího archu na č. l. 33 - 34 spisu/. 5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, ověřila bonitu klienta a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaný uhradil celkem 19 822 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně. 6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou ze dne [datum] s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení se skutečností, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný částečně plnil. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele v