16 C 347/2023-24 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Neboť žalovaný ani ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. k datu [datum], neuhradil ničeho, požaduje žalobkyně úhradu dlužné částky sestávající z jistiny úvěru výši 12 000 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] sestavila žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které vystupovala jako věřitel a žalovaný jako klient. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout neúčelový, spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 12 000 Kč. Úroková sazba měla činit 0,9 % denně z vypůjčené částky. RPSN činilo 1732,08 %. Žalovaný se zavázal k úhradě celkem 25 315,35 Kč, které měl splatit v šesti sjednaných splátkách s termínem splatnosti poslední splátky ke dni [datum]. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalovaného bez uvedení vlastnoručního podpisu, jeho rodné číslo a IP adresa. Na žalovaného byl veden bankovní účet č. [bankovní účet] /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 13, 14 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 11, 12 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému [příjmení], faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru na č. l. 16 spisu, výpis z účtu na č. l. 21 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do sedmi dnů. Zásilka byla odeslána dne [datum] prostřednictvím poštovního doručovatele /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 19 spisu, potvrzení o odeslání písemnosti na č. l. 20 spisu/. 6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 12 000 Kč. Zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému výzvu k úhradě dluhu do sedmi dnů. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv uhradil. 7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení věci by se soud měl nejprve zabývat, zda byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, pro jejíž platnost je nutno postavit na jisto, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání, zda zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než smlouvu o zápůjčce posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se domáhá výhradně jistiny zápůjčky ve výši 12 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), kterou, jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by byl výsledek sporu zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč odpovídající dlužné jistině úvěru, která byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplacené zápůjčky na základě platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prod