18 C 304/2023-39 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 29 699,81 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 28 699,81 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 699,81 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 055,3 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 514,14 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu [číslo], na základě které poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Tuto měl žalovaný splácet ve splátkách po 719 Kč, což však nečinil. Žalobkyně proto dne [datum] žalovaného vyzvala k úhradě dluhu a dne [datum] prohlásila úvěr za zesplatněný. Po žalovaném se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 28 699,81 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 055,30 Kč (14,9 % ročně z dlužné jistiny za období do 90. dne prodlení, ve výši 8,05 % ročně za období od 91. dne prodlení nadále), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 514,14 Kč a poplatků ve výši 1 000 Kč (poplatek za dvě výzvy k plnění ze dne [datum] a ze dne [datum] po 500 Kč) a dále smluvního úroku a úroku z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala osobní a majetkové poměry žalovaného. Z finančních toků na jeho účtu zjistila výši jeho příjmů za pět předcházejících měsíců, přičemž vycházela z medianu tohoto příjmu, tedy z částky 26 640 Kč. Výdaje žalovaného zjistila ve výši 22 558,37 Kč měsíčně, a to na základě výpisu z účtu, deklarovaných výdajů, způsobu bydlení, počtu členů domácnosti, počtu vyživovaných osob. Takto zjištěnou výši příjmů porovnávala s průměrnými výdaji domácnosti na osobu, které v roce 2019 dosahovaly výše 12 766 Kč. Takto byla zjištěna platební kapacita žalovaného ve výši 4 081,63 Kč. Podle lustrace v systému CBCB byl žalovaný bez negativních záznamů. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako velmi nízká. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť tito byli k jednání předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. a z jednání soudu se omluvili. 4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o poskytnutí částky 40 000 Kč bez určeného účelu (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru č. l. 13). Dne [datum] sjednali žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 40 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku splácet v měsíčních splátkách po 719 Kč (zjištěno z předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru č. l. 5 - 7, sezebníku, uloženo v systému CEPR). Žalovaný svůj souhlas se smlouvou projevil zadáním SMS klíče, který mu byl za tím účelem žalobkyní zaslán na jím uvedené telefonní číslo (zjištěno ze záznamu o podpisu klienta č. l. 11, 12). Žalobkyně částku 40 000 Kč žalovanému poskytla dne [datum] (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného č. l. 8 - 10). Žalovaný z poskytnuté částky uhradil celkem 31 117,14 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu a z přehledu plateb č. l. 34 - 36, stavu dlužné jistiny a příslušenství, uloženo v systému CEPR). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto byl žalobkyní o úhradu částek upomínán (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu č. l. 16, 16 p. v., 18 p. v., dodejka č. l. 19), přičemž výzva datovaná dne [datum] byla uložena na poště k vyzvednutí dne [datum] (zjištěno z dodejky č. l. 19). Vzhledem k tomu, že žalovaný i přes tyto urgence dluh neuhradil, žalobkyně dne [datum] prohlásila dluh za zesplatněný (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze [datum], č. l. 17). Dopis o zesplatnění žalovanému odeslala téhož dne (zjištěno z kopie obálky č. l. 17 p. v., 18). Naposledy žalovaného upomenula o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum], v němž požadovala úhradu do 7 dnů od zaslání dopisu (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 20). Dopis byl zaslán do datové schránky žalovaného dne [datum] (zjištěno z doručenky datové schránky č. l. 21). 5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o poskytnutí částky 40 000 Kč bez určeného účelu. Žalobkyně částku 40 000 Kč žalovanému poskytla dne [datum]. Žalovaný z poskytnuté částky uhradil celkem 31 117,14 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum], uloženým na poště dne [datum]. 6. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně jakkoliv zkoumala osobní a majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. Soud sice k tomuto závěru dospěl poté, co zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování výpisem z běžného účtu žalovaného, výpisem z CRIF, výpisem z CBCB a informacemi Českého statistického úřadu za rok 2018 a 2019, kterými žalobkyně posuzování úvěruschopnosti žalovaného chtěla prokázat. Učinil tak však proto, že žalobkyně tyto důkazy sice označila, avšak je soudu nepředložila, byť byla o termínu jednání informována. Tyto důkazy tak nebylo možné v řízení provést. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodle