5 C 194/2023-47 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 25. 5. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 13. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 22 048 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 14. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 250 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 708 Kč. Žalovaný zápůjčku obdržel, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 22 202 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2017. Žalovanou částku 22 048 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 2 798 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 19 250 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 27. 6. 2017 do zaplacení. Žalobkyně v rámci posouzení schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, zaměstnání ověřila telefonicky, vyhodnotila platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů od žalovaného a dle lokality bydliště žalovaného na základě sofistikovaných vědomostí z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a provedla kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V dané věci žalobkyně uplatňuje právo ze smlouvy, kdy závazek z ní byl plněn v České republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu oddílu 2 čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis je tak dána a na věc je třeba aplikovat české právo (§ 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění). 4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 11. 2016 smlouvu o peněžité zápůjčce [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí částky 25 000 Kč v hotovosti a zavázal se ji vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 250 Kč, skládajícího se z úroku ve výši 3 250 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 000 Kč v pravidelných 59 týdenních splátkách ve výši 738 Kč s tím, že první splátku uhradí 21. 11. 2016. Výše RPSN činila 195,55 %. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru, dle kterých pokud klient nesplní povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat hrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky /viz smlouva o peněžité zápůjčce na č. l. 5 spisu/. Žalovaný dle žalobkyní předložené platební historie splácel nepravidelně, uhradil celkem částku 22 202 Kč /viz platební historie na č. l. 6 - 9 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši 22 048 Kč do 5 dnů od doručení této upomínky, upomínka byla odeslána dne 9. 5. 2018 /viz předžalobní upomínka na č. l. 10 spisu, poštovní podací arch na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 14. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i zápůjčka dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným tvrzených údajů, že získané informace ověřila nahlédnutím do databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, do seznamu rodných č