5 C 264/2023-38 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 5. 4. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 19. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 640 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč; jistina i poplatek byly splatné dne 25. 11. 2021, žalovaný však na svůj závazek uhradil pouze 8 000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, odsouhlasil odkliknutím obsah všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí skenu průkazu totožnosti a zasláním ověřovací korunové bezhotovostní platby na účet žalovaného, žalovaný smlouvu podepsal PINem, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nereagoval ani na výzvy k uhrazení dluhu a dále ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 27. 2. 2023. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny a poplatku ve výši 12 640 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 26. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 13. 9. 2023 se žalobkyně omluvila z účasti při jednání nařízeném na den 10. 10. 2023 s tím, že navrhla, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. K jednání se nedostavil ani žalovaný, ač řádně předvolán, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla dne 26. 10. 2021 částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného /výpisy z účtu na č. l. 10 spisu, sdělení [právnická osoba] na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně vyhotovila upomínky k úhradě ze dne 2. 12. 2021, 9. 12. 2021, 16. 12. 2021, 25. 12. 2021 a 9. 1. 2021 /upomínky na č. l. 11 - 13 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil 8 000 Kč /tvrzení žalobkyně/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č. l. 14 spisu, podací lístek na č. l. 15 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužné plnění uhradil více, než kolik tvrdila žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 26. 10. 2021 uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (viz listina na č. l. 8 - 9 spisu, včetně všeobecných obchodních podmínek v systému CEPR), kde je na místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno a [příjmení] kód [číslo], z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kód, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou vázán. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění listiny na č. l. 8 - 9 spisu, musel by soud na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uvedla, že příjmy žalovaného zjistila ve výši 30 695 Kč měsíčně a výdaje ve výši 16 000 Kč měsíčně. Výši příjmu žalobkyně ověřila prostřednictvím výplatních pásek poskytnutých žalovaným /viz výplatní pásky na č. l. 32 – 33 spisu/. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzené výdaje žalovaného a spokojila se jen se zjištěním, že žalovaný není veden v exekučním rejstříku /viz výpis z CEE na č. l. 34 spisu/. Takový způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za zcela nedostatečný. Žalobkyně měla zjistit výši měsíčních příjmů a výdajů od žalovaného a následně je ověřit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného, nájemní smlouvu apod. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 8. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 10. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 26. 10. 2021 částku 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 000 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 27. 2. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 3. 2023 (§ 573 o.z.), žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vrátit ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat lhůtu 5 pracovních dnů, splatnost dluhu tak nastala 9. 3. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s úhradou dluhu dne 10. 3. 2023 a od tohoto dne tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 11. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 640 Kč s příslušenstvím, dále na zaplacení úroku z prodlení požadovaným z částky 12 640 Kč za dřívější období, zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem, tudíž žalobkyně nemá nárok na úhradu sjednaných poplatků či smluvních pokut (výrok II. tohoto rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 14,3 %, žalovaný v rozsahu 85,7 %). Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 20