5 C 267/2023-43 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 4. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 3. 10. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 605,57 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno], GZR 1027, Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 22. 9. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná úvěr ve výši 20 605,57 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 1. 2023. Žalovaná úvěr čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnutí peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, kdy toto vedlo ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost zvážila, ověřila identitu, vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnost žalované. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, kdy toto žalovaná následně potvrdila zadáním unikátního identifikačního kódu, který jí byl zaslán na telefonní číslo. Tímto potvrzením ze strany žalované došlo k uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalované byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi dotčenými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami a následně i předžalobní upomínkou odeslanou dne 12. 2. 2023. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu konané dne 13. 10. 2023, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených, označených a předložených důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: V řízení bylo prokázáno, že dne 22. 9. 2020 byl v systému právní předchůdkyně žalobkyně vygenerován návrh smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná měla tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání. Úroková sazba měla činit 10,50 % měsíčně a RPSN měla činit 231,39 %, návrh smlouvy nebyl podepsán ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovanou/viz smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 11-13 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 8-10 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR, loan application info na č.l. 15 spisu, přehled čerpání na č.l. 16 spisu, sdělení [právnická osoba] včetně přílohy na č.l. 31-32 spisu/. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 v souvislosti s dodatkem [číslo] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2023 /viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek v systému CEPR, dodatek č. 2 ke smlouvě na č.l. 14 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č.l. 17 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 19 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2023 /viz předžalobní výzva na č.l. 19 rub spisu, podací lístek na č.l. 20 spisu/. 5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 22. 9. 2020 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být podepsána žalovanou ve webové aplikaci právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním unikátního identifikačního kódu, z ničeho však nevyplývá, že by takový kód byl skutečné žalované zaslán a následně žalovanou k podpisu předmětné smlouvy použit, když soudu předložený text smlouvy žádný kód neobsahuje. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby listina takový kód obsahovala, bylo by nutné zabývat se otázkou, zda na něj lze nahlížet jako na elektronický podpis žalované ve smyslu § 561, případně § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy není patrný žádný podpis. 6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č.l. 11-13, nemohl by jí soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně tuto ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované. Dále uváděla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a doklad totožnosti žalované v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky /viz kopie občanského průkazu žalované spolu s fotografií žalované na č.l. 36-37 spisu/. Soud ovšem dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by skutečně provedla porovnání příjmů a výdajů žalované, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a jakým způsobem je ověřila. Nelze tak uzavřít, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění splnila. 7. V neposlední řadě však soud nemá v řízení za prokázané, že skutečně došlo k jakémukoli čerpání finančních prostředků ze strany žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytovány finanční prostředky z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Soud si dotazem na příslušný bankovní ústav ověřil, že bankovní účet žalobkyní uvedeného čísla byl veden na žalovanou /viz sdělení [právnická osoba] včetně přílohy na č.l. 31-32 spisu/, z žádných žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by byly na daný účet jakékoli prostředky zaslány. Žalobkyně předložila k důkazu tabulku, ze které má čerpání vyplývat, nejedná se ovšem o výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, a z této tabulky není možné žádné odesílání prostředků na konkrétní bankovní účet dovodit /viz tabulka na č.l. 16 spisu/. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby bylo prokázáno čerpání prostředků žalovanou dle žalobkyní předložené tabulky, soud by takto poskytnuté prostředky posuzoval jako bezdůvodné obohacení na straně žalované (neboť by se jednalo o plnění poskytnuté bez právního důvodu, když nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru), dle této tabulky žalovaná měla celkem čerpat částku 51 117 Kč a uhradit celkem částku 68 359,01 Kč. Bezdůvodné obohacení by tak bylo zcela splaceno. 8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s.