5 C 78/2024-48 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 20. 3. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 751,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč odpovídající nákladům na vymáhání, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částky ve výši 1 816 Kč odpovídající smluvní pokutě. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel pomocí prostředků na dálku se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 28. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, ve znění smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 1. 12. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku splatit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 28. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách , webová stránka, , provedl verifikační platbu, jež slouží k prokázání totožnosti žalovaného a při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny 12 000 Kč, kterou čerpal. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 7. 2023 postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a následně na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek, toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2023, ničeho však neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 20. 3. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč odpovídajícího nákladům na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 1 816 Kč. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný dne 14. 11. 2022 poukázal ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 28. 11. 2022 částku ve výši 10 000 Kč a dne 1. 12. 2022 částku ve výši 2 000 Kč /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 13 a 16 spisu, sdělení , banka, na č. l. 38 a 40 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2023, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 19. 7. 2023 /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, společné prohlášení smluvních stran na č. l. 17 – 18 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 19 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 21 a 23 spisu, poštovní podací arch na č. l. 24 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 500 Kč /žalobní tvrzení/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2023 /viz výzvy na č. l. 21 a 25 spisu, výzva před podáním žaloby na č. l. 26 spisu, poštovní podací archy na č. l. 24 a 27 spisu/.6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 28. 11. 2022 a 1. 12. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádné takové smlouvy nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o úvěru č. , číslo, , kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tyto smlouvy v elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouvy o úvěru na č. l. 11 – 12, 14 – 15 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, a že ta disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byly mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění listin na č. l. 11 – 12 a 14 - 15 spisu, nemohl by je soud posoudit jako platně uzavřené, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění ani netvrdila a na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného /viz doplnění žaloby na č. l. 42 – 43 spisu/.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy v platném a účinném znění ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji u