17 C 148/2025-73 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 72 060 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČ , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „první smlouva“), dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „druhá smlouva“) a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „třetí smlouva“), jejichž součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě první smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v hotovosti částku 29 733 Kč v 78týdenních splátkách po 702 Kč. Žalovaný z dlužné částky uhradil pouze 7 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zbylé dlužné částky, z té však žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši 46 994 Kč sestávající z jistiny ve výši 23 096,07 Kč a poplatku ve výši 23 897,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 586,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 166,09 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 096,07 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 096,07 Kč od , datum, do zaplacení. Na základě druhé smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v hotovosti částku 15 272 Kč v 52týdenních splátkách po 621 Kč. Žalovaný z dlužné částky však celkem uhradil 13 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zbylé dlužné částky, z té však žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši 18 472 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 361,16 Kč a poplatku ve výši 7 110,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 432,25 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 557,43 Kč, úroky ve výši 15 % ročně z částky 11 361,16 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 11 361,16 Kč od , datum, do zaplacení. Na základě třetí smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit částku 15 694 Kč s příslušenstvím v hotovosti v 78týdenních splátkách po 381 Kč. Žalovaný z dlužné částky celkem uhradil 23 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zbylé dlužné částky, z té však žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 6 594 sestávající z jistiny ve výši 4 683,65 Kč a poplatku ve výši 1 910,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 243,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 642,05 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 4 683,65 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 4 683,65 Kč od , datum, do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena z údajů o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech uvedených žalovaným a zapsaných do zákaznické karty žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť žaloba byla podána po nabytí účinnosti nařízení Brusel I bis (ve smyslu čl. 81), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným lze považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 nařízení Brusel I bis, protože žalovaný při uzavření smlouvy jednal mimo svou profesionální nebo podnikatelskou činnost a právní předchůdkyně žalobkyně provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může být spotřebitel žalován pouze ve státě svého bydliště. Žalovaný má trvalý pobyt na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, z okolností případu (žalovaný adresu v České republice sám uvádí jako jedinou kontaktní adresu) lze usuzovat, že se adresa trvalého pobytu shoduje s jeho bydlištěm podle čl. 62 nařízení Brusel I bis ve spojení s § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, za přítomnosti právního zástupce žalobkyně, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byla i tzv. zákaznická karta, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 25 000 Kč /viz smlouva o úvěru č. l. 24-25 spisu, zákaznická karta-žádost o úvěr č. l. 26 spisu/. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byla i tzv. zákaznická karta, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 17 000 Kč/viz smlouva o úvěru č. l. 20-21 spisu, zákaznická karta-žádost o úvěr č. l. 22 spisu, zařazení do pojistného programu č. l. 23 spisu, zařazení do pojistného programu č. l. 27 spisu/. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byla i tzv. zákaznická karta, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 14 000 Kč /viz smlouva o úvěru č. l. 17-18 spisu, zákaznická karta-žádost o úvěr č. l. 19 spisu/. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, /viz smlouva o PP + seznam PP č. l. 28–36 spisu, výpis OR č. l. 16 spisu, potvrzení o uhrazení platby č. l. 39 spisu/. Žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek společně s výzvou k úhradě dluhu, informací o zpracování osobních údajů a tabulkami o umoření dluhu z jednotlivých smluv dopisem ze dne , datum, , který byl prokazatelně odeslán dne , datum, a ve kterém stanovila 10denní lhůtu k plnění od doručení /viz oznámení o postoupení čl. 37 spisu, 3x tabulka umoření č. l. 40-42 spisu, informace o zpracování osobních údajů č. l. 38, podací lístek č. l. 43 spisu/. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, , který byl prokazatelně téhož dne odeslán /viz výzva k plnění č. l. 44-45 spisu, podací lístek č. l. 46 spisu/.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti v obecné rovině sice tvrdila, avšak nedostatečně a stejně tak je neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalovaného. Z jeho dalšího obsahu se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při ověření poskytnutých údajů pouze z daňového přiznání žalovaného, kdy však ani tento podklad ze strany žalobkyně soudu předložen nebyl. Ve svém souhrnu sice žalovaný mohl příjem vykazovat, nicméně faktem zůstává, že výdaje, zde navíc uváděné v nereálné výši, nijak doloženy a ověřovány nebyly. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěry splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného, a především s nulovou znalostí jeho výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen zápůjčku splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly zmapovány.7. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyn