17 C 154/2025-87 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 79 930 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 4 086 Kč, splatných vždy 14. dne měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným a lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, žalobkyně také prověřila žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a zjistila, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Z těchto údajů žalobkyně vytvořila tzv. scoring klienta (interní matematický model) a poskytnutí úvěru bylo doporučeno ke schválení. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel řádně podmínky pro jeho splácení. Po opakovaném prodlení se splátkami došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni také k nesplacené jistině přirostly úroky z úvěru, nová jistina představovala částku ve výši 63 407,79 Kč. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 57 204 Kč. Žalovaná částka představuje 66 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, pohledávku z titulu smluvní pokuty z prodlení žalovaného ve výši 13 125,87 Kč a úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 312,64 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 206 496 Kč. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66,27 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 172 080 Kč. RPSN podle smlouvy činila 90,6 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy na č.l. 11-12, příloha č. , hodnota, k návrhu na č.l. 13, předsmluvní formulář na č. l. 14-17 spisu, kopie OP na č. l. 18-19, oznámení o schválení úvěru na č. l. 34 spisu, dodejka na č. l. 40 spisu, prohlášení klientů na č. l. 27-28 spisu, doklad o vyplacení na č.l. 33, splátkový kalendář ke smlouvě na č. l. 35 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 33 spisu/. Žalovaný úvěr postupně splácel a v období od , datum, do , datum, celkem uhradil 57 204 Kč /viz karta klienta na č. l. 40 spisu/. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru, dostane-li se žalovaný do prodlení delším než 65 dnů /viz výzva k zaplacení na č. l. 42-44 spisu/. Žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění celého úvěru k , datum, /viz oznámení na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 46 spisu, podací arch na č. l. 47 spisu/.5. Z ve věci provedených důkazů se podává, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 34 000 Kč a výdajů ve výši 5 066 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 29 spisu/. Příjmové poměry žalovaného byly ověřovány z poskytnutých výplatních pásek od společnosti , právnická osoba, ., která na účet žalovaného zaslala dne , datum, mzdu ve výši 34 346 Kč, dne , datum, mzdu ve výši 35 480 Kč a dne , datum, mzdu ve výši 36 563 Kč /viz příchozí úhrada mzdy na č. l. 20-22 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný si žádal o úvěr u celkem , hodnota, bank či finančních institucí. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 1 345 751 Kč. U žalovaného nebyl evidován dluh po splatnosti /viz výpis NRKI na č. l. 32 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis SOLUS na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně tak ověřovala příjmové poměry žalovaného, avšak k výdajovým poměrům doložila pouze výpis z NRKI a informace uvedené žalovaným, které si vzájemně odporují. Nelze se ztotožnit s tím, aby měl žalovaný výdaje na bydlení pouze ve výši 5 066 Kč, neboť absolutně neodpovídají tehdejším (rok , Anonymizováno, ) běžným výdajům v tomto směru a stejně tak realitě nemohly odpovídat další výdaje žalovaného deklarované ve výši 0 Kč, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl závazky u dalších 4 finančních institucí, jejichž výše ve výdajových poměrech žalovaného nebyla nijak zohledněna. Pokud pak žalobkyně zohlednila životní minimum ve výši 4 860 Kč, nutno konstatovat, že toto představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží reálné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince.6. Žalobkyně tak částečně ověřovala údaje poskytnuté žalovaným, avšak rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajových poměrů z hlediska bydlení a dalších životních potřeb, přičemž vycházela z evidentně nereálných čísel uvedených žalovaným, které dále neověřovala. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Takový způsob ověřovaní výdajových poměrů žalovaného není v žádném případě dostatečný k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Z uvedených informací nelze než konstatovat, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet bez toho, aby se dostal do nepříznivé finanční situace, případně nepřistoupil k řešení nastalé situace uzavíráním dalších úvěrových smluv, které by nebyl schopen řádně a včas splácet. Žalobkyně byla při ústním jednáním náležitě poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění důkazů a tvrzení k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na výdajovou stránku jeho poměrů, avšak plně odkázala na dosavadní obsah spisu a ničeho dalšího ve věci nedoplnila. Žalobkyně tak na svou povinnost ověřování výdajových poměrů žalovaného rezignovala. Soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, j