Žalobkyně se obrátila dne 27. 2. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 52 110 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 28. 7. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč.2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR , č. účtu, -6 ze dne 11. 3. 2026, který žalovaná napadla včas podaným odporem.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v rozsahu převyšujícím částku 20 000 Kč. Uvedla, že od žalobkyně obdržela celkem 30 000 Kč, z čehož již uhradila 10 000 Kč (platbami ze dne 17. 1. 2025 a 3. 3. 2025 po 5 000 Kč), a k prokázání těchto plateb předložila výpis z účtu. Namítala neplatnost úvěrové smlouvy, zpochybňovala řádné posouzení své úvěruschopnosti žalobkyní a nesouhlasila s uplatněnými úroky, poplatky a dalšími náklady. Navrhovala, aby soud případně přiznal žalobkyni pouze dosud neuhrazenou část jistiny ve výši 20 000 Kč. Současně požádala, aby jí v případě uložení platební povinnosti bylo umožněno plnit dluh ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. K odůvodnění tohoto návrhu uvedla, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti, žije ve společné domácnosti s partnerem, který se nachází v insolvenčním řízení, pečuje o dvě nezletilé děti ve věku 2 a 5 let, hradí náklady na bydlení ve výši přibližně 3 500 Kč měsíčně a běžné náklady na zajištění chodu domácnosti, přičemž má rovněž další závazky, které splácí. Tvrdila proto, že jednorázová úhrada dlužné částky není v jejích finančních možnostech.4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která svou účast na jednání omluvila.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 28. 7. 2024 po posouzení úvěruschopnosti žalované prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 5806,53 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované z předložené kopie občanského průkazu, rodného listu a průkazu zdravotní pojišťovny. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu za období březen až červenec 2024 /viz smlouva o úvěru na č. l. 28-29 spisu, kopie dokladů žalované na č. l. 7 spisu, výpisy z účtu žalované na č. l. 31-48 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 15-17 spisu, příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru na č. l. 18 spisu, seznam pohledávek dlužníka na č. l. 18rub – 25 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, a to dne 4. 8. 2024 částku ve výši 1 000 Kč, 2 000 Kč, 6 000 Kč, 3 000 Kč a 1 000 Kč, dne 5. 8. 2024 částku ve výši 3 000 Kč, dne 6. 8. 2024 částku ve výši 3 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, dne 28. 7. 2024 částku ve výši 5 000 Kč, dne 30. 7. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, celkem tedy ve výši 30 000 Kč, se splácením se však dostala do prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko pouze částku 10 000 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 9-14 spisu, tvrzení žalované/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 12. 11. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025, předané k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025 /viz předžalobní upomínku na č. l. spisu a potvrzení o podání doporučené zásilky na č. l. 27 spisu/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku ve výši 30 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Soudu byly žalobkyní předloženy výpisy z účtu žalované za období březen až červenec 2026. Z předložených listin, které měly osvědčovat majetkové poměry žalované, vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy pobírala peněžitou pomoc v mateřství. V řízení sice žalobkyně prokázala, že zjistila a ověřila příjmy žalované, ale nijak neprokázala, jak žalobkyně zjistila a ověřovala její výdaje. Soud konstatuje, že ani z předložených výpisů z bankovního účtu žalované nelze dovodit, že by v době uzavření smlouvy byla schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Naopak z těchto výpisů vyplývá, že výdaje žalované dlouhodobě převyšovaly její příjmy a stav jejích finančních prostředků byl nestabilní. Současně je z výpisů patrné značné množství transakcí směřujících ve prospěch poskytovatelů sázkových a hazardních her, zejména prostřednictvím plateb označených jako GoPay Tipsport, které tvoří podstatnou část odchozích plateb. Tyto skutečnosti nasvědčují zvýšenému riziku předlužení žalované a představují okolnosti významné pro posouzení její úvěruschopnosti. Pokud žalobkyně za této situace přistoupila k poskytnutí úvěru, aniž dostatečně zjistila a vyhodnotila celkovou strukturu a výši výdajů žalované, nelze uzavřít, že při posouzení její úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ.“ Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, ).17. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, které se konalo dne 26. 8. 2026, s tím, že svou účast omluvila. Soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úroky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalované bylo vyplaceno celkem 30 000 Kč a vráceno bylo pouze 10 000 Kč, je proto povinna vydat 20 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (30 000 Kč – 10 000 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (výrok I. tohoto rozsudku). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne 19. 10. 2025, která byla předána k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025, do dispozice žalované se tak dostalo dne 24. 10. 2025 (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 3 dnů, tj. do 27. 10. 2025, ode dne následujícího, tedy od 28. 10. 2025 je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. K návrhu žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit dluh žalované ve splátkách, které stanovil ve výši 500 Kč měsíčně a které žalovaná v této výši navrhovala. Při rozhodování soud přihlédl zejména k osobním, majetkovým a sociálním poměrům žalované, která je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, pečuje o dvě nezletilé děti a současně hradí náklady spojené s chodem domácnosti. Soud vzal v úvahu rovněž výši přiznané pohledávky a dospěl přitom k závěru, že jednorázová úhrada celé dlužné částky by pro žalovanou představovala nepřiměřenou zátěž, zatímco splátky ve výši 500 Kč měsíčně odpovídají jejím současným možnostem. Současně soud považuje za dostatečnou ochranu práv žalobkyně stanovení ztráty výhody splátek pro případ, že žalovaná nebude jednotlivé splátky řádně a včas hradit.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).22. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohl by žalobce požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.