Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 672,10 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 10 900 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 5 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 11 297,07 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 4 999,61 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 99,31 Kč, smluvní úrok ve výši 6 333,45 Kč, poplatek ve výši 164,70 Kč za službu „, Anonymizováno, “. Žalovaná na svůj dluh uhradila žalobkyni toliko částku 0,34 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od , datum, do , datum, , tedy ve výši 75,03 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 263,62 Kč od , datum, do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, žalobkyně požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, neboť oba účastníci byli k jednání řádně předvolání, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 10 900 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v rámci doporučených splátek s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle smlouvy nejpozději do , datum, . Žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná dne , datum, částku 5 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh částku 0,34 Kč. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z celkové dlužné částky za každý den z prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a dále právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 8-10 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 33-42 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele a údaje o poskytovateli úvěru na č. l. 20-22, 13-15, 11-12 spisu, přepis denních splátek na č. l. 24-31 spisu, přehled transakcí na č. l. 32 spisu/. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná uvedla, že její měsíční čistý příjem činí 18 000 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 16 674 Kč), výše měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 2 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 4 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 13 160 Kč, její disponibilní příjem činí 3 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že celkový počet členů ve společné domácnosti činí 3 osoby /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 23 spisu, obecné principy posuzování na č. l./. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dluhu do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne , datum, /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 43 spisu, potvrdenie o podaji doporučenej zásilky na č. l. 44 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být vázána úvěrovou smlouvou ze dne , datum, s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy obsahující pouze podpis žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že na účet žalované byla žalobkyní vyplacena částka 5 000 Kč, lze se domnívat, že žalovaná s žalobkyní o uzavření smlouvy jednala. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaná rovněž odsouhlasila. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.8. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřely smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná dle § 1740 odst. 1 o. z. projevila vůli být touto smlouvou vázána, měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně dne , datum, částku 5 000 Kč bez právního důvodu. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 0,34 Kč, stíhá jí nadále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 4 999,61 Kč, o kterou se ve vztahu k ní bezdůvodně obohatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva ze dne , datum, odeslaná dne , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když se do dispozice žalované dostala dne , datum, (§ 573 o. z). Žalovaná byla dle textu výzvy povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 3 dnů, tj. do , datum, a od následujícího dne, tedy od , datum, je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalované (výrok II. tohoto rozsudku).16. Pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 16 674 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala skutečné příjmy žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že identifikovala příjmy zjištěné prostřednictvím bankovního výpisu. Sama žalovaná měla uvést své měsíční příjmy ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně tedy příjmy žalované náležitě neověřovala, respektive taková skutečnost nebyla v řízení prokázána. Rovněž nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala výdaje žalované, její skutečné výdaje na bydlení a podobně. Zde toliko převzala, že žalovaná má pravidelný výdaj ve výši 0 Kč na půjčky, ve výši 2 500 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje ve výši 4 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. K tomuto soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok III. rozsudku).