Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 113 386 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 78,56 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 5 362 Kč splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si dále ujednaly právo žalobkyně na uplatnění smluvní pokuty ve výši 449 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů a právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostane do prodlení o délce 15 dnů. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaný dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 10 724 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni , datum, . Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 92 629,91 Kč. Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalobou uplatněný dluh žalovaného se sestává z částky 92 629,91 Kč představující novou jistinu (z toho 77 472,27 Kč představuje dluh na jistině úvěru, 15 157,64 Kč představuje dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru), z částky 998 Kč představující smluvní pokutu, z částky 400 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a z částky 19 359,67 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku II. rozsudku.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne , datum, se žalovaným na základě jeho návrhu prostřednictvím emailové komunikace smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč, a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 5 362 Kč. Smlouva, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě včetně dalších listin mají namísto podpisu žalovaného uvedený jedinečný kód č. , hodnota, . Sjednaná výše úroku činila 78,56 % ročně, RPSN 114,03 %. Žalovaný tak měl celkem zaplatit částku ve výši 257 376 Kč. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši 449 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, dodatek č. , hodnota, na č. l. 16-17 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 15 spisu, splátkový kalendář na č. l. 21 spisu, dodejka na č. l. 29 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 8-11spisu, prohlášení klienta na č. l. 47-48 spisu, podpis na dálku na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně odeslala na účet žalovaného 1 Kč pod , Anonymizováno, (tj. odpovídající jedinečnému kódu na listinách) s poznámkou, že se jedná o pojištěnou půjčku č. , hodnota, s podpisovým kódem a identifikací klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně. Informaci o odeslání platby žalobkyně zaslala i na evidované telefonní číslo , tel. číslo, tím, že VS má být použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS. Z téhož telefonního čísla přišla SMS odpověď, že žalovaný souhlasí a s uvedením č. , hodnota, . Totožnost žalovaného dále žalobkyně ověřila z občanského průkazu /viz důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 19 p. v. spisu, informace o vyplacení na č. l. 20 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 20 p. v. spisu, základní informace o klientovi na č. l. 19 spisu, kopie OP na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne , datum, bezhotovostním převodem. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru toliko celkem 10 724 Kč. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni , datum, /viz karta klienta na č. l. 22 spisu, oznámení ze dne , datum, na č. l. 28 spisu, dodejka na č. l. 29 spisu, výzvy k úhradě na č. l. 26-27 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzvu na č. l. 30 spisu, podací arch na č. l. 68 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je vysokoškolské, formu bydlení uvedl „vlastní“, je zaměstnán od , datum, na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , výpovědní lhůta neběží, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 30 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 9 840 Kč, sestávají z částky životního minima ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 4 980 Kč. V případě „ostatních výdajů“ uvedl žalovaný 0. Z detailu transakcí a výplatní pásky žalobkyně zjistila, že žalovanému byla v měsíci , Anonymizováno, připsána na jeho účet platba od , právnická osoba, ve výši 23 554 Kč, v měsíci , Anonymizováno, ve výši 35 784 Kč, v měsíci , Anonymizováno, ve výši 31 276 Kč a v měsíci , Anonymizováno, ve výši 37 484 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný není veden v registru dlužníků/viz hodnocení klienta na č. l. 23 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 25 spisu, výpis SOLUS na č. l. 53 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 46, 54-57 spisu, výplatní pásky na č. l. 58-59 spisu, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č. l. 60 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 78 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 78 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, z jeho osobního prohlášení o jejich majetkových a výdělkových poměrech, z běžných veřejných rejstříků a z bankovního výpisu žalovaného (resp. detailů transakcí). Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 cdo 2178/2018). V řízení sice žalobkyně prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů, když soudu předložila detaily plateb z účtu evidovaného na žalovaného, ze kterého plyne, že žalovaný měl v měsíci , Anonymizováno, pravidelné příchozí platby od společnosti, kterou jako zaměstnavatele uvedl při žádosti o úvěr. Žalobkyně však nijak neprokázala, jak ověřovala tvrzení žalované ohledně jejích výdajů. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 9 840 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, např. výdaje spojené s nájmem apod., když se spokojila s výší nákladů na bydlení ve výši 4 980 Kč. Žalobkyně dále také zcela rezignovala na ověřování ostatních výdajů žalovaného, které žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. Soud tak konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, neboť žalobkyně toto ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, ).19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, smluvních pokut, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalovanému bylo vyplaceno celkem 78 000 Kč a vráceno bylo pouze 10 724 Kč, je proto povinen vydat 67 276 Kč. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 67 276 Kč (78 000 Kč – 10 724 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (výrok I. tohoto rozsudku). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne , datum, , které bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, . Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 15 dnů od data odeslání výzvy, tj. do , datum, , ode dne následujícího, tedy od , datum, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.21. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla poměrně úspěšnější jen v nepatrné části v rozsahu 51 % .