Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila 2 nároky na zaplacení částky v celkové výši 155 879,61 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným a) dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se žalovanému zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 60 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 22,49 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 21 320 Kč. Žalobkyně požaduje vedle jistiny ve výši 58 135 Kč rovněž poplatky ve výši 2 956 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok v kapitalizované a běžící výši, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Právní předchůdkyně žalobkyně dále se žalovaným uzavřela b) dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se žalovanému zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 88 821 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,3 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 12 571,09 Kč. Žalobkyně požaduje vedle jistiny ve výši 91 843,70 Kč rovněž poplatky ve výši 2 944,91 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok v kapitalizované a běžící výši, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť ani žalobkyně, ani žalovaný se k jednání soudu nedostavili bez řádné a včasné omluvy, ač byli k jednání řádně předvoláni.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně a) dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 22,49 % ročně v pravidelných 49 měsíčních splátkách ve výši 1 913 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . RPSN bylo sjednáno ve výši 25,36 %. Čerpání a splácení úvěru probíhalo prostřednictvím úvěrového účtu č. , č. účtu, , vedeného právní předchůdkyní žalobkyně /viz smlouva na č. l. 14-17 spisu, VOP uložené v soudním systému ISAS, ceník na č. l. 30-38 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy jeho příjmy ve výši 28 515 Kč ověřila pomocí příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Jelikož žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 500 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů na základě údajů uvedených žalovaným a interních údajů, se kterými právní předchůdkyně žalobkyně disponovala, kdy zohlednila výši životního minima, normativní náklady na bydlení, předpokládané životní náklady a výdaje žalovaného odhadla ve výši 10 301 Kč. Dále zjistila a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zohlednila, že žalovaný má již existující úvěry, přičemž nové splátkové zatížení činilo celkem 17 101 Kč. Soud dále konstatuje, že z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného za relevantní období, tj. , Anonymizováno, je patrné, že příchozí a odchozí částky jsou téměř totožné /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 75-77 spisu, příjmové transakce na č. l. 78-81 spisu, žádost o poskytnutí informací na č. l. 45-47 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 60 600 Kč, řádně a včas ani přes upomínky úvěr neuhradil, když celkem splatil toliko částku 21 320 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 18 spisu, výzva na č. l. 20 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 21 spisu, podklady pro soudní jednání na č. l. 48-53 spisu/. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně b) dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 88 821 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 14,30 % ročně v pravidelných 95 měsíčních splátkách ve výši 1 582 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . RPSN bylo sjednáno ve výši 15,51 %. Čerpání a splácení úvěru probíhala prostřednictvím úvěrového účtu č. , č. účtu, , vedeného právní předchůdkyní žalobkyně /viz smlouva na č. l. 22-25 spisu, VOP uložené v soudním systému ISAS, ceník na č. l. 30-38 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy jeho příjmy ve výši 26 471 Kč ověřila pomocí příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto vycházela z předpokládaných výdajů na základě údajů uvedených žalovaným a interních údajů, se kterými právní předchůdkyně žalobkyně disponovala, kdy zohlednila výši životního minima, normativní náklady na bydlení, předpokládané životní náklady a výdaje žalovaného odhadla ve výši 7 902 Kč. Dále zjistila a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zohlednila, že žalovaný má již existující úvěry, přičemž nové splátkové zatížení činilo celkem 13 961 Kč. Z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného za relevantní období, tj. , Anonymizováno, je patrné, že příchozí a odchozí částky jsou téměř totožné /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 75-77 spisu, příjmové transakce na č. l. 78-81 spisu, žádost o poskytnutí informací na č. l. 45-47 spisu, výpisy z účtu v systému ISAS/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 88 821 Kč, řádně a včas ani přes upomínky úvěr neuhradil, když celkem splatil toliko částku 12 571 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 26-27 spisu, výzva na č. l. 28 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 29 spisu, podklady pro soudní jednání na č. l. 48-53 spisu/. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 39-42 spisu, seznam pohledávek na č. l. 19 spisu, příloha č. , hodnota, na č. l. 43 spisu, příloha č. , hodnota, na č. l. 44 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 54-56 spisu, poštovní podací lístek na č. l. 57 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínka vč. dodejky na č. l. 58-60 spisu/.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a) dne , datum, na jeho úvěrový účet celkem částku 60 600 Kč a b) dne , datum, částku celkem 88 821 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvami o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, z jeho osobního prohlášení o jeho majetkových a výdělkových poměrech a z bankovního výpisu žalovaného za období od , Anonymizováno, . V řízení sice žalobkyně prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů, když z bankovních výpisů plyne, že žalovaný měl v relevantním období příjmy ze zaměstnání přibližně v deklarované výši. V řízení však nebylo prokázáno, jakým způsobem a zda žalobkyně ověřila u zaměstnavatele, zda pracovní poměr žalovaného trvá i do budoucna, zda neprobíhají jednání o jeho ukončení apod. Výdaje žalovaného, ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení) však ověřeny nebyly. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 0 Kč a výdaje za nájemné 5 500 Kč, resp. 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů na základě údajů uvedených žalovaným a interních údajů, se kterými právní předchůdkyně žalobkyně disponovala, kdy zohlednila výši životního minima, normativní náklady na bydlení, předpokládané životní náklady a výdaje žalovaného odhadla na 7 902 Kč, resp. 10 301 Kč. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za měsíce , Anonymizováno, je však zřejmé, že příchozí a odchozí částky byly v posuzovaném období téměř totožné, současně z výpisů plyne, že skutečné výdaje žalovaného byly mnohonásobně vyšší než výdaje tvrzené, resp. zohledněné. Již z toho je zřejmé, že výdaje uváděné žalovaným do formuláře hodnocení klienta nejsou úplné a neodpovídají skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).17. Jelikož soud uzavřel, že obě smlouvy o úvěru nebyly mezi účastníky uzavřeny platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (první nárok) uhradil celkem 21 320 Kč, je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 39 280 Kč (60 600 Kč – 21 320 Kč), a dále na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, (druhý nárok), uhradil celkem 12 571,09 Kč, je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 76 249,91 Kč (88 821 Kč – 12 571,09 Kč). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva ze dne , datum, k úhradě dluhu byla žalobkyní žalovanému odeslána téhož dne. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do , datum, . Od následujícího dne, tj. , datum, je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení od tohoto dne, a to ve výši 11,5 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platných smluv o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 871,55 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 794 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 155 879,61 Kč sestávající z částky 7 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 340 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 370 Kč ve výši 4 907,70 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků do výše 7 794 Kč, zbývá tedy uhradit rozdíl ve výši 1 558 Kč, když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši pouze 6 236 Kč.