17 C 263/2025-57 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky 10 570 Kč se zákonným úrokem z prodlením ve výši 12,75 % ročně z částky 10 570 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla dne , datum, částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku uhradit společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč, a to do , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 080 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, , kdy žalovanému byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, , čímž došlo k podpisu smlouvy. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu žalovaného a platbou 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které dále ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 35 000 Kč, které byly ověřeny z jeho výplatních pásek. Žalobkyně také požadovala náhradu za náklady související s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč, a to za odeslané výzvy k plnění. Žalovaný ani přes opakované výzvy k úhradě doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 12 600 Kč, představující jistinu a poplatek ve výši 2 600 Kč, a to do , datum, . Součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 12-15 spisu/. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč /viz sdělení banky na č. l. 53 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou prokazatelně odeslanou dne , datum, /viz upomínky na č. l. 16-17 spisu, opakovaná výzva k úhradě na č. l. 18-20 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby + podací lístek na č. l. 21-22 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částky uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především z údajů poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Čistý příjem žalovaného za měsíc , Anonymizováno, dosahoval částky 32 551 Kč, za měsíc , Anonymizováno, částky 31 043 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 40-41 spisu/. Dále žalobkyně soudu předložila prázdnou tabulku insolvenčního a exekučního rejstříku, z níž ovšem není zřejmé, jaké osoby by se tvrzená lustrace měla týkat /viz informace z IR na č. l. 42-43 spisu/. Žalobkyně ničeho dalšího soudu nedoložila. Zároveň žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Z předložených listin žalobkyně nemohla uzavřít, že byl žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Žalobkyně přesto úvěr žalovanému poskytla. K soudnímu jednání se s omluvou a souhlasem, že bude jednáno v její nepřítomnosti, nedostavila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť při jiném úkonu soud poučení o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.7. Z výpisu z běžného účtu na č. l. 10-11 spisu a ze sdělení banky na č. l. 35 spisu nebylo zjištěno ničeho, neboť z nich nelze identifikovat žalovaného ani finanční transakce /viz výpis z běžného účtu na č. l. 10-11 spisu, sdělení banky na č. l. 35 spisu/.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona