Žalobkyně se obrátila dne 15. 5. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 134,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 14. 3. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 12. 2. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 800 Kč, kterou se žalovaná společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 334,18 Kč zavázala uhradit do 13. 3. 2024. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , kde si žalovaná zvolila parametry úvěru a vyplnila své osobní údaje a právní předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala znění smlouvy o úvěru, následně byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím SMS kódu ve znění , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 12. 2. 2024 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, jistinu úvěru. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byl řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 12. 2. 2024 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 5 800 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 13 spisu, zpráva , Anonymizováno, . na č. l. 28 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 2. 10. 2025, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 10. 2025, odeslaným spolu s předžalobní výzvou /viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . x , Jméno žalobkyně, .) na č. l. 15 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 16 - 18 spisu, rámcová smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . x , Jméno žalobkyně, .) v systému CEPR, dodatek č. 6 smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 14 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 spolu s dokladem o odeslání na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025, která byla odeslána dne 20. 10. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 19 p. v. spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 20 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na dlužnou částku něčeho uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 14. 3. 2024 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, když žalobkyně předložila pouze text takové smlouvy včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, která neobsahuje elektronický podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně, tj. soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva a její dodatky obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít a jméno a příjmení žalované, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 - 12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 6 - 8 spisu/. Z těchto listin tak nelze podle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložené listiny o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dovozovala vůli žalované z uvedeného SMS kódu ve znění , Anonymizováno, , jeho odeslání žalované a následné vložení žalovanou do systému však ničím nedoložila. Samotný SMS kód uvedený ve smlouvě není možné považovat za elektronický podpis žalované. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru na č. l. 9 - 12 spisu, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala. Neuvedla však, jakým způsobem mělo k přezkumu dojít, z jakých poměrů žalované vycházela a jakým způsobem majetkové poměry žalované ověřila. K prokázání splnění této zákonné povinnosti soudu ničeho nedoložila.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované celkem částku ve výši 5 800 Kč bez právního důvodu, žalovaná se tak v tomto rozsahu bezdůvodně obohatila, je tedy povinna částku 5 800 Kč vrátit. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, žalobkyně tak je ve věci aktivně legitimována. Soud proto žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 800 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 20. 10. 2025 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Dle informace na www.ceskaposta.cz se zásilka dostala do dispozice žalované dne 22. 10. 2025. Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat lhůtu tří dnů od doručení výzvy dle textu této výzvy, tedy do 27. 10. 2025. Ode dne následujícího, od 28. 10. 2025, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 11,5 % podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření úvěrové smlouvy s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ani příslušenství z částky převyšující přiznanou částku, za období předcházející datu splatnosti bezdůvodného obohacení a v sazbě převyšující zákonnou sazbu (výrok II. tohoto rozsudku).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů, když převážně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu nákladů v rozsahu 23 % (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 38,5 % a žalovaná v rozsahu 61,5 %), ale žalované vzhledem k její pasivitě v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 1 000 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001 (výrok IV. tohoto rozsudku).18. Pro úplnost soud uvádí, že nevycházel z podání žalobkyně, které bylo do datové schránky soudu doručeno v den, kdy se konalo ústní jednání ve věci, když toto bylo založeno do spisu poté, co byl ve věci vyhlášen rozsudek.