Žalobkyně se obrátila dne 8. 6. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 844 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 20. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému částku 34 759 Kč, a to v platbách po 5 000 Kč a 4 500 Kč dne 20. 6. 2025, 10 000 Kč dne 22. 6. 2025, 5 559 Kč dne 26. 6. 2025, 1 400 Kč dne 30. 6. 2025, 600 Kč dne 2. 7. 2025, 4 400 Kč dne 2. 7. 2025, 1 100 Kč dne 7. 9. 2025, 600 Kč dne 7. 10. 2025, 500 Kč dne 7. 10. 2025, 1 100 Kč dne 11. 11. 2025, to vše na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , webová stránka, , kde žalovaný uvedl své osobní údaje a vybral parametry smlouvy, následně mu byl na uvedené telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, například SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, proto došlo k zesplatnění dluhu, o čemž byl žalovaný informován v upomínce ze dne 18. 2. 2026. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalovanou částku přestavuje nesplacená jistina úvěru ve výši 22 000 Kč, smluvní úrok v částce 10 844 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 844 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně doposud ničeho na dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 20. 6. 2025 částku 5 000 Kč a 4 500 Kč, dne 22. 6. 2025 částku 10 000 Kč, dne 26. 6. 2025 částku 5 559 Kč, dne 30. 6. 2025 částku 1 400 Kč, dne 2. 7. 2025 částku 600 Kč a 4 400 Kč, dne 7. 9. 2025 částku 1 100 Kč, dne 7. 10. 2025 částku 600 Kč a 500 Kč, dne 11. 11. 2025 částku 1 100 Kč. Celkem tedy částku 34 759 Kč /viz zpráva , právnická osoba, . na č. l. 45 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 26-32 spisu/. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně částečně hradil, na jistině však zůstal dluh ve výši 22 000 Kč /viz žalobní tvrzení/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 18. 12. 2025, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 3. 2026, odeslaným spolu s předžalobní výzvou /viz smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, x , Jméno žalobkyně, .) v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 35 spisu, oznámení o postoupení na č. l. 34 spisu, potvrzení o odeslání na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2026, která byla odeslána dne 20. 3. 2026 /viz předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 37 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužnou částku uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 20. 6. 2025 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru ani její dodatky, když žalobkyně soudu předložila prosté texty takových smluv, které ovšem neobsahují elektronický (ani jiný) podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně – tj. soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva a její dodatky obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít a jméno a příjmení žalovaného, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 7 - 10 spisu, dodatek č. 1 ke smlouvě na č. l. 11 - 12 spisu, dodatek č. 2 ke smlouvě na č. l. 13 - 14 spisu, dodatek č. 3 ke smlouvě na č. l. 15 - 16 spisu, dodatek č. 4 ke smlouvě na č. l. 17 - 18 spisu, dodatek č. 5 ke smlouvě na č. l. 19 - 20 spisu, obchodní podmínky na č. l. 21 - 25 spisu/. Z těchto listin tak nelze podle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ani na ní navazujících dodatků mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Žalobkyně dovozovala vůli žalovaného smlouvu a dodatky uzavřít ze skutečnosti, že dle jejího tvrzení vložil do svého zákaznického účtu na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně jednotlivé verifikační SMS kódy. Skutečnost, že by byly příslušné SMS kódy zaslány a použity právě žalovaným však ničím neprokázala. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 7 - 10 spisu ve znění jejích dodatků na č. l. 11 -20 spisu, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných databázích SOLUS, NRKI a BRKI, k této skutečnosti však soudu ničeho nedoložila. Žádné další skutečnosti o majetkových a osobních poměrech žalobkyně ani netvrdila.7. Soud neučinil žádná skutková zjištění z výzvy k úhradě na č. l. 33 spisu, když její odeslání žalobkyně ničím neprokázala.8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného celkem částku ve výši 34 759 Kč, a to bez právního důvodu. Dlužná jistina ke dni podání žaloby činila 22 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, žalobkyně tak je v řízení aktivně legitimována. Soud proto žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady dosud neuhrazené jistiny ve výši 22 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 20. 3. 2026 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Dle informace na , webová stránka, se zásilka dostala do dispozice žalovaného dne 23. 3. 2026. Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat lhůtu tří dnů od doručení výzvy dle textu této výzvy, tedy do 26. 3. 2026. Ode dne následujícího, tedy 27. 3. 2026, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 11,5 % podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření úvěrové smlouvy s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok ani na příslušenství z částky převyšující přiznanou částku, za období předcházející datu splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 951 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 32,6 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,7 %) z jejich celkové výše 2 915 Kč. Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 100 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 400 Kč za výzvu k plnění a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).18. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „ZoSOP“), neboť žalobkyně společně s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila na soudním poplatku částku 1 314 Kč, která o 214 Kč převyšuje její poplatkovou povinnost. Poplatková povinnost žalobkyně po převedení věci do agendy C podle § 6 odst. 1 (při základu soudního poplatku v částce 22 000 Kč, když příslušenství v podobě smluvního úroku není základem pro vyměření soudního poplatku) ve spojení s položkou 2 bodem 2 a položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy ZoSOP představuje částku 1 100 Kč. Soud proto žalobkyni vrátil přeplatek soudního poplatku v částce 214 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).19. Pro úplnost soud uvádí, že nevycházel z podání žalobkyně, které bylo do datové schránky soudu doručeno v den, kdy se konalo ústní jednání ve věci, když toto bylo založeno do spisu poté, co byl ve věci vyhlášen rozsudek.