5 C 20/2026-31 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 15 945 Kč se zákonný úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 945 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne 21. 7. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč a úrokem ve výši 325,48 Kč, a to do 20. 8. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webová stránka, a zasláním SMS kódu na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z údajů uvedených žalovaným a nahlédnutí do veřejně přístupných databází ISIR, CEEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 7. 2024 zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 11 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný do data splatnosti ničeho neuhradil ani doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 11 000 Kč /viz zpráva , Anonymizováno, . na č. l. 27 spisu, informace o vlastníkovi na č. l. 13 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 9. 2025 /viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 14 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 15-16 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně dopisem odeslaným dne 12. 9. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu /viz výzva k úhradě na č. l. 17 p. v. s potvrzením o podání doporučené zásilky na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 21. 7. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 8 -11 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 5 – 7 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Žalobkyně navíc uváděla, že k podpisu předmětné smlouvy mělo ze strany žalovaného dojít prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , který měl žalovaný vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kdy však k tomuto tvrzení nedoložila žádný důkaz. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru (ve znění listin na č. l. 8–11 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pouze tvrdila, žádné důkazy však nepředložila.7. Soud neučinil žádná skutková zjištění z potvrzení o provedení transakce na č. l. 12 spisu, neboť tato listina se zjevně týká jiné úvěrové smlouvy, než je ta, která je předmětem daného řízení, když obsahuje číslo účtu odlišné od čísla účtu žalovaného, týká se odchozí platby ve výši 7 500 Kč a nikoli ve výši 11 000 Kč a také variabilní symbol, pod kterým byla odeslána, neodpovídá rodnému číslu žalovaného.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle § § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.11. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vz