15 C 43/2020-25 — Okresní soud v Mostě

1.) Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [název práv. osoby] a žalovaným jako zákazníkem dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a posouzena jako dostatečná. 2.) Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3.) Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 4.) Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi [název práv. osoby] a žalovaným písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). 5.) Žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 10 033 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ze zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 321 Kč byla stanovena na den [datum]. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o zápůjčce. 6.) Žalovaný dosud zápůjčku nesplatil, její výše aktuálně představuje částka 11 061 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 8 661,96 Kč, když poslední splátku uhradil žalovaný dne [datum]. 7.) [název práv. osoby] tak vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (viz čl. 12 smluvních podmínek). 8.) Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek a žalobkyně má na základě smluvního ujednání obsaženého v čl. 4 věta první ve spojení s čl. 12 smluvních podmínek dále právo na úhradu úroků ze zápůjčky ve výši 20,5 % ročně z nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. 9.) Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek). 10.) Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjišťoval jeho příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 14 786 Kč. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum]. Žalovaným předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne [datum]). 11.) Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce totožnost žalovaného z občanského průkazu, majetkovou situaci žalovaného ověřil z pracovní smlouvy, dle které čistá mzda žalovaného činí 14 200 Kč měsíčně a výměra podpory činí 6 020 Kč. Další příjmy domácnosti žalovaného jsou dávky státní podpory představují částku 6 020 Kč a dávky živobytí + bydlení ve výši 7 050 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalovaného z předložených dokumentů a to nájemní smlouvy, dle které žalovaný hradí měsíčně nájemné ve výši 14 500 Kč, a dále hradí úhradu za telefon ve výši 600 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 21 000 Kč. 12.) Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě níž převzal od [název práv. osoby] částku ve výši 12 000 Kč. Zápůjčku měl žalovaný splácet v pravidelných splátkách a to včetně poplatku ve výši 10 033 Kč. 13.) Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14.) Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15.) Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 16.) Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. 17.) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18.) Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19.) Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20.) K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 21.) Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/