48 C 118/2020-44 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představují dle tvrzení strany žalující dlužné splátky ve výši [částka], smluvní pokuta [částka] ve výši 10% z dlužných splátek a smluvní pokuta [částka] ve výši 0,1% denně z dlužné částky od [datum] do [datum], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum], to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši [částka] na financování koupě televizoru, který žalovaný řádně a včas nehradil. Žalovaný ničeho neuhradil, dostal se do prodlení, úvěr byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě. Žalovaný byl trestním příkazem č.j. [číslo jednací] ve věci vedené u [název soudu] pravomocně shledán vinným přečin podvodu. Žalovanému bylo v rámci trestního řízení uloženo zaplatit žalobkyni jistinu [částka], proto tato není v tomto řízení požadována. 2. V rámci doplnění žaloby uvedla žalobkyně k úvěruschopnosti žalovaného, že jej lustrovala v NRKI, Registru rizikových subjektů Komerční banky, registru [příjmení], lustrovala jej i v ostatních databázích, zohlednila příjmy a výdaje žalovaného, finanční rezervy a disponibilní příjem včetně skóringového modelu. 3. Žalovaný při jednání ve věci samé uznal dlužnou částku, potvrdil náklady na bydlení ve výši [částka], neboť v době uzavření úvěrové smlouvy bydlel u sestry. 4. Soud se zaobíral tím, zda je možné vydat rozsudek pro uznání za situace, kdy je podezření, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, byl-li tento, jak tvrdí žalobkyně, odsouzen pro přečin podvodu. Soud s ohledem na ust. § 153a odst. 2 o.s.ř., které odkazuje na § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že je třeba se zaobírat úvěruschopností žalovaného a vedl dále v tomto směru dokazování. 5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisu. 6. Z trestního příkazu [název soudu] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen pro přečin podvodu a bylo mu uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] jako náhradu škody. [příjmení] spočíval v tom, že žalovaný úvěrovou smlouvu uzavřel s úmyslem neoprávněného získání finančních prostředků pro svojí potřebu, když si byl vědom své nepříznivé finanční situace neumožňující mu ve skutečnosti plnit svůj závazek. 7. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že věděl, že nebude moci hradit splátky z úvěru, úvěrem řešil svoji finanční situaci, když potřeboval peníze na nájem. Příjem žalovaného byl v době uzavření úvěrové smlouvy [částka] měsíčně invalidního důchodu a byly mu prováděny měsíční exekuční srážky [částka]. 8. Z Úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] na koupi televizoru, žalovaný uvedl svůj příjem ve výši [částka], uvedl, že bydlí u příbuzných, v 54 měsíčních splátkách měl hradit [částka] měsíčně. 9. Z mandátní smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] je oprávněno uzavírat smlouvy jménem žalobkyně. 10. Z ISAS (informační systém soudu) soud zjistil, že vůči žalovanému byla vedena řada exekucí ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. 11. Z dalších provedených důkazních prostředků, a to konkrétně: úvěrové podmínky [číslo] ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], mandátní smlouva mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], poštovní podací arch ze dne [datum], potvrzení o poskytnutí/ proplacení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] [číslo], přehled plateb pro smlouvu, předpis splátek, výpočet úroků z prodlení pro jistinu splatnou [datum], zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy, dopis odeslaný žalovanému, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci s ohledem na níže vysvětlený názor soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy je zjevné, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně, když neověřila skutečnost, zda je vůči žalovanému vedena exekuce, případně kolik exekucí. Jelikož byla proti žalovanému vedena exekuce, byl tento v době uzavírání úvěrové smlouvy s ohledem na svůj velmi nízký důchod neúvěruschopný. Žalobkyně toto mohla snadno zjistit, kdyby si žalovaného řádně prověřila v centrální evidenci exekucí. Za této situace neměl být žalovanému poskytnut úvěr, neboť nebyl úvěruschopný minimálně z důvodu probíhající exekuce. Nadto neschopnost žalovaného splácet úvěr byla i závazně konstatována v rámci trestního příkazu. 13. Jelikož byl žalovaný neúvěruschopný a jelikož bylo posuzování úvěruschopnosti z úřední povinnosti zavedeno k ochraně slabších spotřebitelů, a jelikož řádné neposouzení úvěruschopnosti znamená neplatnost úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že přes uznání žalovaného, není možné vydat rozsudek pro uznání v souladu s § 99 odst. 2 o.s.ř. Soud je nadto vázán popisem skutkového stavu z pravomocného trestního příkazu, kde je výslovně uvedeno, že byl žalovaný neschopen plnit svůj závazek. 14. Po právní stránce soud věc proto dále posoudil níže uvedeným způsobem. 15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 17. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplý