46 C 314/2021-45 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně zahájila dne [datum] řízení u Okresního soudu v Mladé Boleslavi návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila peněžitou pohledávku založenou na skutkovém tvrzení o tom, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas nehradila. Smlouva zanikla po uplynutí doby, na kterou byla sjednána tj. [datum]. Žalovaná uhradila pouze 1 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 8 376 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 376 Kč. 2. Postupem podle § 115a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, kdy žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas v podaném návrhu, žalovaná byla soudem vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s poučením, pokud se žalovaná nevyjádří ve stanovené lhůtě 7 dnů, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena do vlastních rukou společně se žalobou, nereagovala. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené v písemné formě dne [datum] [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované téhož dne půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou převzala hotově v den podpisu smlouvy. Zavázala se vrátit celkově 10 176 Kč, z čehož půjčka představuje 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Smlouva je opatřena podpisy smluvních stran. 5. Ze smluv o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] a mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní vyplývá, že pohledávku z této smlouvy žalobkyně nabyla postoupením [právnická osoba] S.á.r.l. a následně žalobkyně. 6. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy postupitele ze dne [datum] a ze dne [datum] (odesláno dle podacího archu dne [datum]. Žalobkyně listinu předložila včetně kopie poštovního podacího archu. 7. Předžalobní výzva je datována [datum] a podle podacího archu byla odeslána [datum]. 8. Po právní stránce uzavřenou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu o půjčce podle § 657 a následující občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb. ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nový občanský zákoník, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl před [datum], tj. před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. 9. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 12. Zhodnocením provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. soud shledal, že smlouva o půjčce v části týkající se souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. Důvod neplatnosti soud shledává v nemravné výši úroku, respektive poplatku za poskytnutí peněžních prostředků, což jednoznačně žalobkyní označený souhrnný poplatek představuje. Ve smlouvě ze dne [datum] je uvedeno, že půjčka ve výši 6 000 Kč se poskytuje za souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč, což představuje více než dvě třetiny z poskytnutých finančních prostředků. Je třeba vnímat takovéto smluvní ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy. [příjmení] 4 176 Kč je cenou za poskytnutí peněz tj. úrokem a pokud je požadována ve výši 4 176 Kč, tak při poskytnuté částce 6 000 Kč a době splatnosti v 53 týdenních splátkách při prostém vydělení pak takovýto úrok přesahuje úrokovou sazbu 70 % ročně, navíc tento výpočet přímo nezohlednil, že splátkami se snižuje základ pro výpočet úroků, tedy reálně by tato částka odpovídala ještě vyššímu procentnímu úroku. Takto vysoká úroková sazba je dle názoru soudu nemravná. Zde je možno zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. V části týkající se úroku z půjčky, respektive souhrnného poplatku soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. 13. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice. 14. Podle článku 3 odst. 1 této směrnice, smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. 15. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. 16. Podle článku 5 téže směrnice, v případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2. 17. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání. 18. Okresní soud připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], Cofidis, C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41). 19. Ujednání o souhrnném poplatku je nejen neplatné pro rozpor s dobrými mravy, ale rovněž pro rozpor s § 55 a § 56 obč. zák. ve spojení s článkem 4 odst. 2 citované směrnice, neboť je klamavé a zavádějící. V běžném spotřebiteli vyvolává dojem, že na poskytnutou půjčku bude splácet jen nízké splátky, přičemž až při pozorném přečtení vyplyne najevo, že se nejedná o splátky měsíční, ale týdenní. Smlouva nadto neobsahuje ani informaci o výši RPSN, která spotřebiteli může reálně v souvislostech přiblížit