50 C 109/2022-48 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne 19. 5. 2022 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky celkem 58 337 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Na žalobkyni žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 11. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peníze v celkové výši 60 000 Kč, a to za úplatu ve výši 18 000 Kč, úrok ve výši 65 964 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaná zavázala zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 3 999 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2021. Žalovaná uhradila částku 42 694 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 58 337 Kč (jistina 50 702 Kč, dlužné úhrady za služby 7 635 Kč), kapitalizovaný úrok 32 478,10 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 12 825,49 Kč, nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od 8. 1. 2022 (den následující po postoupení pohledávky na žalobkyni) do zaplacení. 3. Právní předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Za tímto účelem získala potřebné informace přímo od žalované, zejména pak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, daňového přiznání z rok 2017. Informace, spolu s předloženými doklady od žalované byly zaneseny v zákaznické kartě. Z informací od žalované zjistila, že její měsíční příjem je ve výši 30 000 Kč, žije ve vlastním bytě. Žalovaná také výslovně prohlásila, že jí dodané informace jsou pravdivé a přesné. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně shora uvedenými činnostmi splnila svoji povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu). 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Z karty zákazníka, žádosti o úvěr, ze dne 9. 5. 2018, soud zjistil, že žalovaná ke dni podpisu žádosti požádala u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí částky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 30 000 Kč. Výdaje žalované za bydlení byly uvedeny v částce 4 000 Kč, osobní výdaje 3 410 Kč, vyživovací povinnost 4 000 Kč, splátky půjček 12 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, celkem měsíční výdaje ve výši 24 410 Kč. Volné prostředky byly uvedeny ve výši 5 590 Kč. Žalovaná předložila dnové přiznání za rok 2017 s uvedením výše příjmu 342 746 Kč a výdaji ve výši 392 910 Kč. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 5. 2018, soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 65 964 Kč. Ve smlouvě byl žalované předepsán poplatek ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 36ti splátkách po 3 999 Kč měsíčně. V článku 5.1. je pak uvedena smluvní pokuta pro případ prodlení s placením dohodnutých splátek ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaná zaplatila celkem 42 694 Kč. 9. Z předloženého výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 5. 2018 soud zjistil, že na účet žalované byla odeslána částka 60 000 Kč (vlastnictví účtu žalovanou bylo zjištěno z potvrzení [právnická osoba] ze dne 5. 10. 2022). 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a z oznámení postoupení ze dne 3. 2. 2022, je zřejmé, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované zaslala oznámení o postoupení pohledávky a vyzvala ji k zaplacení částky 58 337Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 4. 2. 2022, jak soud zjistil z předloženého podacího lístku. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 108 345,56 Kč ve lhůtě do 29. 4. 2022. 12. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žalobkyni předložila daňové přiznání za rok 2017, z kterého vyplývá, že za toto zdaňovací období vykázala žalovaná ztrátu cca 50 000 Kč. Další doklady předložené žalovanou nebyly uvedeny ani předloženy jako důkaz. 13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s jeho splácením. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014) a zákon č. 145/2010Sb., o spotřebitelském úvěru. 15. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR, na základě osobního pohovoru se žalovanou o jejích osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalované, je zřejmé, že žalovaná doložila, že byla zaměstnána. Výdaje a náklady žalované však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr. Z předchozích zahájených exekucí je zřejmé, že žalovaná měla problémy splácet i pravomocně uložené závazky. S ohledem na skutečnost exekucí zahájených v roce 2020, pro závazky, které musely být splatné již dříve, žalovaná evidentně nebyla schopna splácet své závazky ani po uzavření posuzovaných smluv, což z ní činí osobu s mizivou schopností splácet poskytnuté úvěry. Je tak pravděpodobné, že na splácení již uzavřených úvěrů použila peníze z úvěrů nově uzavíraných. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li stran