50 C 91/2022-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 4. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 7 074 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 4. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím do 9. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit kromě nesplaceného úvěru ve výši 6 000 Kč i smluvní pokutu za prodlení žalovaného s platbami ve výši 1 074 Kč, náklady spojené s upomínáním žalovaného ve výši 150 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobkyně dále požaduje úroky z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2021 soud zjistil, že smlouva není podepsaná žádným z účastníků. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Schválená výše úvěru měla být poskytnuta bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 9. 6. 2021. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, si smluvní strany dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny, a to za každý den prodlení. 6. Výpis účtu právní předchůdkyně žalobkyně prokazuje, že dne 8. 4. 2021 byla z účtu žalovaného č. [bankovní účet] provedena verifikační platba ve výši 1 Kč O tom, že se jedná o účet žalovaného, svědčí i označení účtu jménem žalovaného. 7. Výpis účtu právní předchůdkyně žalobkyně prokazuje, že byla dne 9. 4. 2021 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka 6 000 Kč. 8. Z předložených upomínek soud zjistil, že byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2021, jak je doloženo podacím archem ze dne 10. 12. 2021. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2022 a předloženého poštovního podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta do 18. 3. 2022. Z poštovního archu se podává, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 11. 3. 2022. 11. Podáním ze dne 15. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok a co do smluvní pokuty ve výši 1 074 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., částečně zastavil (výrok I. rozsudku). 12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 13. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva, když žalobkyně dokládá její uzavření pouze nepodepsaným textem listiny označené jako„ smlouva o úvěru“ a potvrzením s odeslanou platbou úvěru žalovaného. 14. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky byla konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně). Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené nepodepsané smlouvy skutečně došlo na základě dálkové komunikace, resp. že případně osobou komunikující s žalobkyní byl skutečně žalovaný; tedy že žalobkyní předložené dokumenty skutečně vyjadřují vůli konkrétního žalovaného, resp. jsou výsledkem projevu vůle žalovaného. Ve věci tak není prokázáno, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Ke konkludentnímu uzavření smlouvy může dojít jen v doslovném znění návrhu smlouvy. Nebyl-li akceptován návrh uvedený bez výhrad, nemohlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy dojít (rozsudek ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 876/2006). Obsah jakéhokoliv (konkludentního) ujednání sjednaného mezi stranami prokázán nebyl a to ani v případě kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím internetu zasílala žalovanému nějaká data, z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá ani vlastní obsah těchto dat (že dokumenty předkládané nyní žalobkyní k žalobě jsou skutečně těmi, které byly žalovanému doručeny prostředky elektronické komunikace), ani to, že se s těmito daty seznámila skutečně žalovaný a nikoliv např. jakákoliv jiná třetí osoba. Za této situace, pak nedošlo k dohodě o smluvní pokutě a poplatcích z úvěru. 15. Okresní soud připomíná, že pojem elektronický podpis (obyčejný) je definován přímo v § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu, jako údaje v elektronické podobě připojené k datové zprávě, které jsou s datovou zprávou logicky spojeny a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Základní otázkou zde je, co je možné již za tento obyčejný elektronický podpis považovat, protože občanský zákoník ani zákon o elektronickém podpisu nijak dále nedefinují a nespecifikují pojem elektronického podpisu. Podle převažujícího názoru, běžné uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod., ani v textu textového souboru, který je k e-mailu připojen) nepředstavuje prostý elektronický podpis. Určení jednající osoby je spojeno až se zaručeným elektronickým podpisem (srov. např. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s. 2026). 16. Soud se dále zaobíral i posouzením úvěruschopnosti žalovaného. 17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 19. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotře