44 C 11/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 380 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o půjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o půjčce pouze 6 260 Kč. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Ve smlouvě o půjčce není uvedena výše a způsob výpočtu RPSN. 5. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o půjčce celkem zaplatil 6 260 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Ve smlouvě o půjčce není uvedena výše a způsob výpočtu RPSN. Žalovaný celkem na dluh ze smlouvy o půjčce zaplatil 6 260 Kč. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 9. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) musí smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 10. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 11. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z. 1964“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Závazkový vztah mezi žalovaným a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení. 13. Smlouva o půjčce je smlouvou formulářového typu, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaný měl vůbec možnost seznámit, protože podpis žalovaného na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku. 14. Soud tak jednání původní věřitelky, spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách, považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. 1964 absolutně neplatné. 15. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 16. Nejvyšší soud České republiky dospěl ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5369/2016-I, k závěru, že závazek k vydání bezdůvodného obohacení, se řídí právním předpisem účinným v době, kdy právní důvod k plnění vznikl. 17. V době vzniku právního důvodu plnění (smlouva o půjčce ze dne [datum]) byla účinná úprava uvedená v o. z. 1964. 18. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 19. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud nárok z neplatné smlouvy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení účinném v době, kdy byla uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaný obdržel plnění celkem ve výši 10 000 Kč. Za toto plnění zaplatil původní věřitelce celkem 6 260 Kč. Původní věřitelka, resp. žalobkyně, má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 740 Kč. 20. Podle § 563 o. z. 1964 není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 21. Žalobkyně vyzvala žalovaného, prostřednictvím výzvy k plnění, k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy o půjčce (§ 517 odst. 2 o. z. 1964 ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v toho času účinném znění). 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 308 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 4 360 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.