46 C 49/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 41 351,54 Kč s úrokem z prodlení. Podle žaloby, společnost [právnická osoba], se sídlem na Maltě, a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 47 654,42 Kč. Datum splatnosti úvěru byl stranami dohodnut na den [datum]. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl o zaplacení upomínán. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný nereagoval ani na upomínku zasílanou zástupcem žalobkyně a dlužnou částku nezaplatil. 2. Následně podáním ze dne [datum] žalobkyně svou žalobou opravila a doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný uzavřením smlouvy souhlas. Žalovaný dle žalobkyně prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnost o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Věřitelka vyžadovala, aby měli klienti k dispozici rezervu ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž rezerva se musela rovnat nejméně životnímu minimu. Vrácená částka v době splatnosti měla být nejvýše ve výši 90 % rezervy mezi příjmy a výdaji. Věřitelka neměla o úvěruschopnosti žalovaného pochybnost. 3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr čerpal dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 554, dne [datum] částku 10 263 Kč a dne [datum] částku 10 000 Kč. Před postoupením uhradil žalovaný 28 986,34 Kč. Před podáním žaloby žalovaný uhradil dalších 6 302,88 Kč a po podání žaloby 5 708,67 Kč. 4. Žalovaný uvedl, že dlužnou částku uznává, na dluh splatil minimálně 12 000 Kč a je připraven dlužnou částku splácet ve splátkách po 3 500 Kč. 5. Okresní soud připomíná, že soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět, kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 108/2017-128, ze dne 29. 7. 2019). Okresní soud zdůrazňuje významné následky institutu rozsudku pro uznání, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Proto jeho vydání musí být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek dle § 153a občanského soudního řádu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 454/04 ze dne 30. 3. 2006 (N 75/40 SbNU 755)). 6. Vzhledem k zákonnému požadavku na posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy (§86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) a skutečnosti, že již ze samotných tvrzení vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, okresní soud nemohl bez dalšího rozsudek pro uznání vydat. 7. V projednávané věci účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 9. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným není podepsaná ani jedním z účastníků. Podepsány nejsou ani obchodní podmínky [právnická osoba] Ve smlouvě je uvedeno, že výše úvěrového limitu činila 80 000 Kč a RPSN činila 231,39 %. Podepsané nejsou ani standardní informace o spotřebitelském úvěru. 10. Dle historie transakcí a podle potvrzení o provedených platbách žalovaný vybral dne [datum] částku 8 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 554 Kč, dne [datum] částku 10 263 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč (celkem tedy částku 32 617 Kč). 11. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že dlužný zůstatek po poslední platbě ke dni [datum] evidovala žalobkyně ve výši 37 534,50 Kč, k tomu byly přičteny účelně vynaložené náklady 3 x 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 9 580,48 Kč. 12. Z úřední činnosti je soudu známo, že již v roce 2020 byla proti žalovanému nařízena exekuce. 13. Dle informace o žadateli vyplývá, že žadatel o úvěr byl prověřen tím, že měl e-mail a jeho příjem tvořil plat či mzda, věřitelka zjistila číslo účtu žalovaného a jeho adresu. 14. Z oznámení o postoupení a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 15. Žalovaný byl vyzván výzvou k úhradě. 16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. K výkladu § 86 z.s.ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 24. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom ne