61 C 198/2022-33 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022 ve znění doplnění ze dne 16. 12. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 elektronicky prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný si dále při uzavírání úvěrové smlouvy sjednal se žalobkyní i následující služby„ klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ presto“ za poplatek 165 Kč, službu„ informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s výše uvedenými poplatky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč po prodloužení doby splatnosti do 22.9.2021. Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě databází: CEE, ISIR, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR, výpisu z registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku, bankovních a nebankovních databází, údajů sdělených žalovaným, bankovních výpisů žalovaného, případně z jeho platebních pásek a z databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný na úvěr uhradil dne 8.9.2021 částku 3 240 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 000 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 9.8.2021 s žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (viz smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr do výše 27 000 Kč Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků (viz sazební poplatků), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru), souhlas se zpracováním osobních údajů (viz souhlas se zpracováním osobních údajů). Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč do 8.9.2021. Částka 27 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě dne 9.8.2021 (viz zpráva banky, viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu, bydlištěm. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu a z náhledu na bankovní účet žalovaného (viz kopie občanského průkazu, viz autorizace ověření totožnosti). V případě prodlení s úhradou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz č.l. 6 všeobecných obchodních podmínek). Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena z údajů ve výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně (viz výpis), dle kterého činily výdaje žalovaného 8 000 Kč měsíčně, výše ověřeného příjmu 26 266 Kč čistého měsíčně, výše příjmu sdělená žalovaným 32 000 Kč čistého měsíčně. Disponibilní příjem činil 17 600 Kč měsíčně. Počet členů domácnosti činil 3 osoby, z toho dvě pracující a jedna byla nepracující. Výši čistého příjmu ve výši 26 266 Kč měsíčně byla žalobkyní zjištěna i z příjmových transakcí žalovaného (viz identifikované příjmy), přičemž z uvedených částek nelze zjistit, zda se skutečně jednalo o příjmy žalovaného ve dnech zde uvedených. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 25.8.2022 (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 580 odst. 1 o.z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč a dalšími poplatky do 8.9.2021, resp. po prodloužení doby splatnosti dne 22.9.2021. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku ve výši 3 240 Kč. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaného úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelsk