15 C 53/2022-109 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 58 909,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce uvedl, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 60.000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalované odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalobcem dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. Žalované byla dne [datum] vyplacena na její účet, který uvedla ve smlouvě o úvěru, částka ve výši 60.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci pouze následující částky: dne [datum] částka ve výši 2.000 Kč a dne [datum] částka ve výši 2.000 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,64 % p. a., což je sazba dle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobce vycházel z § 502 odst. 1 obchodního zákoníku:„ Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.“ Žalobce dále dodává, že na úrok podle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaná vyplacené peníze obdržela a nadále užívala bez běžného úroku, čímž došlo ze strany žalovaných k obohacení, a to podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku ([číslo]), kde se stanoví, že:„ Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“ Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny, a to dle § 330 odst. 2 obchodního zákoníku, který stanoví, že„ Při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.“ Výsledný dluh na jistině proto činí částku 58.909,64 Kč. K tomu žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 13,64 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení. Mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 60.000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalované odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalobcem dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. V čl. 12 odst. [číslo] bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. [číslo]) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. [číslo]). Za prodlení s úhradou splátky [číslo] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 370,40 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 601,90 Kč. Za prodlení s úhradou splátky [číslo] byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 370,40 Kč Celkem tak smluvní pokuty činí 1.342,70 Kč. Žalobce na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1.342 Kč. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Žalovaná byla k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzvána dne [datum], kdy byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřila tak, že žalobní nárok ani z části neuznává. Žalovaná poukázala na usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2021, kterým bylo soudem rozhodováno o jejím návrhu na zastavení exekuce. Okresní soud v Náchodě citovaným usnesením rozhodl o zastavení v celém rozsahu exekuce nařízené Okresním soudem v Náchodě dne 27. 3. 2014 pod č. j. [číslo jednací], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, ve věci oprávněné [právnická osoba] V odůvodnění citovaného usnesení soud v bodě 7. uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno podáním exekučního návrhu na podkladě dále uvedeného rozhodčího nálezu a v bodě 27. uzavřel, že„ rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 4. 2013, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným dne [datum], nepovažuje za způsobilý exekuční titul“, a proto v celém rozsahu zastavil vedené exekuční řízení. Dále v odůvodnění citovaného usnesení je v bodě 9. popsán obsah rozhodčího spisu, ve kterém je též obsažen shora uvedený rozhodčí nález. Z obsahu spisu je zřejmé, že předmětem rozhodování v rozhodčím řízení byla práva a povinnosti účastníků plynoucí ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], který měl být žalované poskytnut v částce 60.000 Kč. Z uvedených skutečností je zřejmé, že se žalobce podanou žalobou vůči žalované nyní domáhá zaplacení žalované částky na základě téhož právního nároku, na základě téhož právního důvodu, o kterém bylo již rozhodováno ve vedeném rozhodčím řízení, které bylo ukončeno vydáním pravomocného rozhodčího nálezu. Žalovaná je s ohledem na shora uvedené skutečnosti přesvědčena, že projednání věci na základě žaloby podané v tomto řízení brání překážka věci rozhodnuté. Předmětem řízení má být věc, o které již bylo v předchozím řízení pravomocně rozhodnuto. O stejnou věc jde tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku), viz usnesení NS ČR 29 Cdo 1838/2007. Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení, viz usnesení NS ČR 29 Cdo 254/2011. Žalovaná proto namítá překážku věci rozhodnuté dle ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. a navrhuje, aby soud řízení zastavil dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodnutí o zastavení řízení nechť soud uloží žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení, jejichž výše bude žalovanou specifikována na výzvu soudu. Žalovaná dále z preventivní procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení proti nároku uplatňovanému žalobkyní ve vedeném řízení. Mělo-li dle tvrzení žalobkyně dojít k zesplatnění úvěru k [datum], pak počínaje dnem následujícím po uvedeném dni počala běžet promlčecí doba daná zákonem a nárok uplatňovaný žalobkyní je tak s ohledem na běh času zcela promlčen. Žalovaná je s ohledem na shora uvedené skutečnosti přesvědčena, že žaloba je zcela nedůvodná a navrhuje, aby soud řízení zastavil, případně, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. 3. Žalobce k odporu žalované uvedl, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], vydala dne 8.4.2013 rozhodčí nález, [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo uhradit pohledávku ve výši [částka] s p