15 C 147/2026-27 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, domáhal na žalovaném zaplacení částky 54 946,66 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným dne , Anonymizováno, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 26600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , Anonymizováno, a konec kreditového rámce měl nastat dne , Anonymizováno, . Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení Žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP Žalobce stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil Žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále Žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr , Anonymizováno, ), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru Žalovaným a před poskytnutím úvěru Žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené Žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl Žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_, Anonymizováno, .pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne , datum, o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně Žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému, což Žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_, Anonymizováno, ., Anonymizováno, “, právnická osoba, , Anonymizováno, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2025-11-09. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 53895.18 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 26206.58 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 224.53 Kč, Smluvní úrok: 27448.71 Kč, Poplatek za službu „Informační SMS servis“: 15.36 Kč, Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 0.88 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Informační SMS servis”, v původní výši 141.17 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po Žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení Žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , Anonymizováno, . Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , Anonymizováno, .2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, poplatek za vyplacení tranší, poplatek za službu „Informační SMS servis“, popř. další platby v souvislosti s případným prodlením se splácením úvěru. Z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení společnosti , právnická osoba, . je prokázáno poskytnutí částky v celkové výši 26 684,02 Kč žalovanému. Žalovaný úvěr řádně nesplácel.5. Žalobce nedoložil ani na výzvu soudu žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného fakticky zkoumána. Žalobce předložil pouze listiny nazvané Obecné principy posuzování filozofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti a identifikované příjmy. V těchto listinách byl zaznamenán příjem žalovaného 29 000 Kč (uvedený žalovaným, 34 683 Kč ověřený čistý měsíční příjem), náklady byly: 6 500 Kč na půjčky, 2 000 Kč na bydlení, 1 500 Kč na nezbytné výdaje, 2 000 Kč na ostatní nezbytné výdaje. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo fakticky ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce sám uvedl, že disponoval výpisem z účtu žalovaného, když sám předložil identifikované příjmy z tohoto účtu. Žalobce se však vůbec nezaměřil i na výdajovo