Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 12 169,70 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . (, Anonymizováno, , právnická osoba, .), IČO , IČO, . Dále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, výpisu z účtu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, . (dříve Viva , právnická osoba, .), IČ , IČO, , uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytl finanční prostředky v celkové výši 97 710 Kč. Z předložených listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované a na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce nereagoval. Obsahem spisu je toliko čestné prohlášení klienta ze dne , datum, , z něhož vyplývá, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost a výše jejího čistého příjmu činila 25 000 Kč měsíčně. Jednalo se o mzdu vyplácenou 10. den v měsíci s tím, že měsíční výdaje žalované na domácnost měly činit 4 000 Kč měsíčně a žalovaná nesplácela žádný jiný úvěr. Tyto údaje však nebyly ze strany žalobce nijak ověřeny.5. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, a seznamů postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdci žalobce postoupili na žalobce pohledávku z výše uvedené Smlouvy, jakož i to, že bylo žalované toto postoupení řádně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.6. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru.7. Z příkazů k úhradě má soud za prokázané, že na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované byly připsány tyto příchozí platby: dne , datum, částka 6 085 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč, dne , datum, částka 1 500 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 1 500 Kč, dne , datum, částka 1 500 Kč, dne , datum, částka 1 170 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 1 500 Kč, dne , datum, částka 5 200 Kč, dne , datum, částka 1 500 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 3 500 Kč, dne , datum, částka 5 000 Kč, dne , datum, částka 2 170 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 7 788 Kč, dne , datum, částka 4 170 Kč, dne , datum, částka 2 500 Kč, dne , datum, částka 6 167 Kč, dne , datum, částka 1 217 Kč, dne , datum, částka 1 312 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 517 Kč, dne , datum, částka 700 Kč, dne , datum, částka 812 Kč, dne , datum, částka 800 Kč, dne , datum, částka 700 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne , datum, částka 717 Kč, dne , datum, částka 1 217 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 3 983 Kč, dne , datum, částka 12 170 Kč, dne , datum, částka 2 312 Kč.8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši 97 710 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla původním věřitelem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právní předchůdci žalobce dne , datum, a , datum, postoupili pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobce.9. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný ani částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce o tomto tvrzení, které je pouze velmi obecné, nedoložil žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu. Soud nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.10. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalované neunesl důkazní břemeno. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy. Žalovanou uvedená sdělení ohledně jejích osobních, majetkových poměrů a ohledně výše jejích nákladů nebyla právními předchůdci žalobce jakkoli ověřena.18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).19. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.20. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).21. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet.22. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.23. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi původním poskytovatelem úvěru a žalovanou, je neplatná. Žalobce vstoupil do práv věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 97 710 Kč. Žalobce ve svém návrhu uvedl, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobci částku 85 540,30 Kč, což by však znamenalo, že žalobce (resp. jeho právní předchůdci) započetli 100 % úhrad žalované na jistinu, nikoli ani v částečném rozsahu na poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání, což soud považuje za krajně nepravděpodobné. Z důvodu řádného vypořádání nároků z titulu bezdůvodného obohacení soud vyzval žalobce přípisem ze dne , datum, ke sdělení, zda byla od počátku úvěrového vztahu provedena na předmětný úvěr ze strany žalované nějaká úhrada a pokud ano, v jaké výši. Žalobce však na tuto výzvu soudu nereagoval a požadované sdělení neposkytl. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno ohledně výše žalované částky, když z běžných postupů věřitelů při zaúčtování dílčích úhrad (včetně postupů žalobce) lze mít za to, že nebyly úhrady žalované v celém rozsahu započteny na dlužnou jistinu, ale i na další položky (poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání). Na úhradu těchto položek však v případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nárok žalobci nevzniká. Ten se omezuje skutečně jen na poskytnutou jistinu a tím, že žalobce na výzvu soudu nereagoval a nepředložil transakční historii úvěru včetně výše a data jednotlivých úhrad, žalobce neprokázal svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 12 169,70 Kč. Ostatně i v samotné předžalobní výzvě ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě jistiny ve výši 28 404,86 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 120 Kč. V Oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne bylo naopak uvedeno, že postupovaná pohledávka ve výši 28 404,86 Kč se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že žalobce nepovažoval za jistinu skutečně jen jistinu jako takovou (zůstatek poskytnuté částky úvěru), ale i veškeré příslušenství a v tomto smyslu zcela zjevně započítával přijaté úhrady. Soud však je při vypořádání bezdůvodného obohacení povinen zohlednit veškeré přijaté platby (jejich souhrn) a započíst je toliko na poskytnutou jistinu (tedy toliko částku 97 710 Kč). Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.), neboť bezdůvodné obohacení bylo v plném rozsahu žalobci (respektive jeho právním předchůdcům) vráceno.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla sice v řízení v plném rozsahu úspěšná, avšak s ohledem na její pasivitu v tomto řízení jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.