Okresní soud v Náchodě 5 C 85/2026-73 – Insolvence

Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s limitem 12 000 Kč. Poskytovaný úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný svoji povinnost úvěr splácet porušil. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru 11 999,30 Kč, úrok z úvěru 1 088 Kč, úrok z prodlení 249,14 Kč a poplatky 2 372 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se stal věřitelem žalovaného z titulu této úvěrové smlouvy žalobce. Na základě výzvy soudu doplnil žalobce svá tvrzení a uvedl, že žalovaný čerpal částku celkem , hodnota, Kč a z titulu úvěru zaplatil celkem , hodnota, Kč.2. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Ze smlouvy o revolvingovém uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr 12 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úvěr se žalovaný zavázal splácet povinnými měsíčními splátkami. Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 16,9 % ročně.4. Žalobce soudu jako důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložil jedinou listinu, a to Potvrzení o příjmu zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, . , adresa, ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl za posledních 9 měsíců před vystavením potvrzení průměrný měsíční čistý příjem 14 527 Kč. Pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou, a to do , datum, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření shora uvedené smlouvy, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Podle § 9 odst. 2 s. ú., Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3, Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 9 odst. 4, Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.12. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení úvěru, který poskytl jeho právní předchůdce žalovanému.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, jedná o platný smluvní závazek.14. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Z listiny, kterou jako důkaz předložil žalobce nelze učinit závěru, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně a pečlivě posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Velmi nízký příjem žalovaného ze zaměstnání, jeho doba končila za několik měsíců po uzavření smlouvy nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle zákona. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval jeho právní předchůdce schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. Smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 s.ú. neplatná, neboť odporuje shora citovanému ustanovení § 86 odst. 1 s. ú..15. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 39 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.16. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy celkem částku 21 172,04 Kč. Žalovaný z této částky dosud vrátil pouze 16 890,38 Kč. Žalovaný se vůči právnímu předchůdci žalobce bezdůvodně obohatil o částku, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou mu právní předchůdce poskytl a částkou, kterou dosud žalovaný vrátil. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy je 4 282,40 Kč.17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků a smluvních úroků, jakož i dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu tedy soud žalobou uplatněný nárok zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Žalobce neuspěl ani z poloviny žalovaného nároku, proto mu náhradu nákladů řízení nepřísluší.