Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55.251 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o narovnání uzavřené s žalovaným dne , datum, s tím, že touto dohodou došlo k narovnání veškerých vzájemných práv a povinností souvisejících se Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, . Tvrdil, že na základě této dohody se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku ve výši 60.251 Kč prostřednictvím 25 měsíčních splátek se splatností vždy do 20. dne příslušeného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po uzavření této dohody. Tvrdil, že žalovaný své závazky z dohody o narovnání nehradil řádně a včas, čímž došlo k zesplatnění závazku a žalovaný tak dosud dluží žalobci 55.251 Kč s příslušenstvím.2. Soud rozhodl o žalobě dne , datum, platebním rozkazem, který byl žalovanému doručen dne , datum, . Součástí platebního rozkazu byla výzva, ve které soud žalovanému uložil, aby se v případě, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě s tím, že je povinen ve vyjádření uvést, zda uplatněný nárok uznává, popř. zda ho uznává jen zčásti nebo co do základu a v důsledku toho, že soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Dále byl poučen, že je povinen v případě, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. připojit listiny, na něž se ve vyjádření odvolává. Dále byl žalovaný poučen o tom, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř.3. Dne , datum, podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor, aniž se vyjádřil k žalobě ve věci samé. Uvedl pouze, že s nárokem žalobce nesouhlasí, přičemž podrobné vyjádření ve věci samé zašle soudu ve lhůtě 30 dnů. Lhůta k podání odporu žalovanému uplynula dne , datum, , přičemž dnem následujícím žalovanému začala běžet lhůta 30 dnů k vyjádření ve věci samé, která žalovanému uplynula dne , datum, . Žalovaný však ve stanovené 30 denní lhůtě od uplynutí lhůty k podání odporu nepostupoval tak, jak byl poučen, tj. nevyjádřil se k žalobě a nevylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž by stavěl svoji obranu proti žalobě, neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení a nepřipojil listiny, jichž by se ve vyjádření dovolával. Rovněž ve stanovené 30 denní lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu brání v tom, že se písemně včas k žalobě nevyjádřil.4. Na základě shora uvedených skutečností rozhodl soud o žalobě bez jednání rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř., přičemž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku z titulu nesplnění povinností vyplývajících z dohody o narovnání dle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uhrazením svého závazku, vznikl žalobci nárok na přiznání úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nárok na zaplacení plnění z dohody o narovnání - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o.s.ř.), bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.948 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.211 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za dva úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. po 3.340 Kč a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a.t. po 1.670 Kč, a ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., to vše navýšené o 2.037 Kč představující 21 % DPH ze základu 9.700 Kč.7. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.