17 C 108/2020-76 — Okresní soud v Nymburce

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá stanovení povinnosti žalované uhradit mu částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě dvou smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném reklamním plakátu, uzavřených dne [datum] prostřednictvím obchodního zástupce žalované, p. [jméno] [příjmení], se žalovaná zavázala žalobci za úplatu zpracovat inzerci, vytisknout ji a umístit ji na ploše informačního reklamního plakátu o velikosti plochy s inzercí 104*106 m do lokality IP [okres] a [okres]. Žalobce dne [datum] uhradil žalované částku ve výši [částka] oproti příjmovému dokladu, uhradil tedy požadovanou cenu. Žalovaná svůj závazek vyplývající z předmětných smluv nesplnila, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobce, dostala se do prodlení s plněním svého závazku z obou smluv. Žalobce proto dopisem ze dne [datum] odstoupil od smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu, uzavřených dne [datum], čímž byl závazek mezi účastníky zrušen od počátku a žalovaná je tak povinna žalobci vrátit vše, co na závazek plnil. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po opakovaných výzvách žalobce nevrátila poskytnuté plnění, nezbylo žalobci nic jiného, než se domáhat svého práva na vrácení poskytnutého plnění prostřednictvím svého zástupce. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala s úhradou svého peněžitého závazku do prodlení, uplatňuje žalobce své právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] (den následující po datu určenému k dodatečnému vrácení plnění dle odstoupení od smlouvy) do zaplacení. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznává, považuje jej za neopodstatněný. K věci uvedla, že je pravdou, že p. [příjmení] byl u žalované krátce ve smluvním vztahu, jakožto obchodní zástupce, zároveň je pravdou, že byl v kontaktu s žalobcem. Žalovaná však popírá, že by od žalobce přijala peněžité plnění, jehož se nyní žalobce domáhá vrátit. Žalobce v žalobě uvádí jiné skutečnosti, než jak uváděl Policii ČR při jeho osobním výslechu. P. [příjmení] byl pravomocně odsouzen v souvislosti s angažmá u žalované, mj. i v souvislosti se smlouvami s žalobcem. U žalované byl p. [příjmení] jakožto obchodní zástupce nezávislým podnikatelem, zavázaným oproti provizi vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným, tj. zde smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu. K tomuto účelu byl žalovanou skutečně vybaven i předtištěnými formuláři smlouvy (nikoliv však příjmovými doklady), kde žalovaná pro jednotlivé reklamní produkty stanovila závazně i rentabilní ceny bez DPH dle velikosti inzertní plochy. Podle § 2486 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoliv pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat, pokud by k takovému jednání nebyl zplnomocněn. Žalovaná popírá, že by p. [příjmení] takové zplnomocnění měl. P. [příjmení] tak v žádném případě nebyl oprávněn pro žalovaného cokoliv přijímat, natožpak plnění, které je dle smlouvy nutné zaslat až po vyúčtování fakturou na účet žalované. Pakliže by se pak jednalo o uzavření smlouvy v zastoupení, musela by tato okolnost z jednání na základě plné moci navíc vyplývat přímo z dané listiny, či by plné moc musela být k listině přišita. Žalovaná přitom prostřednictvím Ing. [ulice] žalobce informovala o tom, že k přijetí plnění nebyl p. [příjmení] oprávněn a že se se svým nárokem má přihlásit do [anonymizováno] řízení, což však žalobce neučinil. V daném případě se jedná o uzavření smlouvy mezi podnikateli, kde se presumuje vyšší míra obezřetnosti, žalobce je navíc vystudovaný právník s praxí v advokátní kanceláři s širokou zkušeností v realitních transakcích, jak má uvedeno na svých webových stránkách. Žalobce přitom věděl, že p. [příjmení] je toliko obchodní zástupce ještě před podpisem smlouvy, jak z protokolu o výpovědi žalobce v trestní řízení vyplývá. [příjmení] výše uvedeného žalovaná považuje žalobcem předložené smlouvy za simulovaný právní úkon. Z výpovědi žalobce vyplývá, že tyto smlouvy byly antedatované na předchozí den tak, aby vytvořily zdání prvotní eventuálně platně uzavřené smlouvy s ujednáním hrazení bezhotovostně. Tvrzení, uvedená v žalobě a rovněž v odstoupení od smlouvy jsou tak nepravdivá, když předložené smlouvy se podepsaly až následný den, tj. [datum]. Žalovaný tvrdí, že p. [příjmení] pro ni žádnou částku nevybral, nebyl k tomu oprávněn a žalovaná tak logicky ani nemůže žalobci vracet plnění, kterého se žalobce domáhá. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že p. [příjmení] vyplnil formulář, kde uvedl firmu žalované jakožto příjemce. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce jednal lehkovážně, pokud peněžní prostředky předal p. [příjmení]. Žalovaná sporuje i to, že žalobcem byly peněžní prostředky p. [příjmení] předány, když s doklady a listinami bylo nakládáno tak, jak bylo, tj. byly vyplňovány, trhány, apod. Listiny, které byly k důkazu předloženy nevěrohodně a nepravdivě dokládají skutkový děj, líčení rozhodných skutečností v žalobě a v odstoupení je tak rozporné s tím, jak jej popsal žalobce sám Policii ČR. Pro případ, že by soud shledal předložené smlouvy za platně uzavřené, pak namítá neplatnost odstoupení od smlouvy, neboť předložené důkazy neobsahují žádné časové určení, kdy má být plakát vytištěn; pro případ odstoupení od smlouvy měl být dle každé z předložených smluv sjednáno odstupně, které je naopak povinen hradit žalobce žalované. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že má za to, že v trestní řízení vedeném s p. [příjmení] byly prokazovány skutečnosti, ze kterých vyšlo najevo, že p. [příjmení] byl oprávněn jménem žalované uzavírat smlouvy o reklamě. Obdobné závěry v podstatě vyplývají z komunikace mezi právními zástupci, kdy zástupce žalované v dopise ze dne [datum] poukazuje na to, že p. [příjmení] neměl oprávnění za žalovanou přijímat žádná plnění a pakliže tak učinil, jednalo se o exces, který byl ze strany žalované odmítnut a žalobce měl být na tento exces upozorněn ze strany p. [příjmení]. Žalobce má za to, že ze všech uvedených skutečností, jakož i z dosavadních dopisů žalované a jejích zástupců bez jakýchkoliv pochyb vyplývá, že p. [příjmení] byl minimálně oprávněn uzavírat smlouvy jménem žalované. [příjmení] [příjmení] na žalobce působil velice seriózně a profesionálně, nepřišlo mu nic divného na tom, že uhradí sjednanou cenu v hotovosti oproti příjmovému dokladu. Tím spíše za situace, kdy celkové cena činila [částka], což je částka, která se běžně v hotovosti hradí. Žalobce v dobré víře předal p. [příjmení] sjednanou úplatu za poskytování služeb. Žalobce měl zájem o splnění smluv ze strany žalované. Když p. [příjmení] nereagoval na emaily a přestal zvedat telefony, obrátil se žalobce dne [datum] na žalovanou emailem, adresovaným na email [email]. V tomto emailu žalobce žalovanou upozornil na to, že s p. [příjmení] uzavřel smlouvy o reklamě a zaplatil sjednanou úplatu, k emailu předložil obě smlouvy o reklamě a příjmový pokladní doklad. Ještě ten samý den mu přišla odpověď, že žalovaná bude celou věc řešit a následně podá zprávu. Žalovaná se neozvala, proto žalobce v květnu 2018 kontaktoval žalovanou opětovně telefonicky, jednal přímo s Ing. [anonymizováno]. V rámci smírného řešení mu Ing. [anonymizováno] nabídl kompenzaci v podobě jednoho reklamního plakátu umístěného dle volby žalobce. Současně žalobce sdělil, že p. [příjmení] jednal podvodně a přebíral od zákazníků peněžní prostředky, na což neměl právo a nebyl k takovému jednání žalovanou zmocněn. Tento návrh žalobce akceptoval a považoval celou věc za vyřešenou. Žalovaná však ani tento svůj návrh nesplnila, reklamní logo žalobce na plakát neumístila. Žalobce proto začal celou věc řešit v roce 2019, kdy žalovaná opět změnila podmínky, na které ale žalobce už dále nechtěl přistoupit, proto od smluv odstoupil. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, č.j. 10 T 75/2018-232 ze dne 19. 2. 2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 8 To 248/2019-287 ze dne 24. 10. 2019, byl [jméno] [příjmení] uznán vinen tím, že jako obchodní zástupce poškozené [právnická osoba], IČO [číslo], se kterou měl podepsanou smlouvou o obchodní zastoupení uzavřenou dle § 652 a násl. obchodního zákoníku ze dne [datum] vykonával obchodní činnost spočívající v uzavírání smluv jménem společnosti v oblasti reklamy na území města Plzně, kdy uzavřel smlouvy o prodeji reklamní plochy se třemi zákazníky, od kterých vybral v pronajaté kanceláři společnosti na adrese [adresa], celkovou finanční hotovost ve výši [částka] za reklamní služby, uvedenou finanční hotovost od zákazníků neodevzdal ve společnosti, jejímž majetkem daná finanční hotovost byla, tudíž se touto úmyslně a protiprávně obohatil, a použil ji v rozporu s účelem, k němuž mu byla předána, konkrétně převzal mj. dne [d