10 C 160/2022-23 — Okresní soud v Nymburce

V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 28. 2. 2022, ve znění doplnění ze dne 13. 7. 2022, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnuje nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč a příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 4 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s tím, že žalobkyně nárokované plnění nabyla z titulu postoupení pohledávky, která z titulu poskytnutého úvěru, sjednaného cestou elektronických prostředků, tzv. na dálku, vznikla za žalovanou společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitelka). Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (4. 7. 2022) i předvolání k jednání (19. 8. 2022) řádně doručeny. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitelka k datu 24. 4. 2019 vyplatila ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] částku 4 000 Kč. Tento bankovní účet byl v [právnická osoba], evidován na jméno„ [celé jméno žalované]“. V souvislosti s poskytnutým plněním postupitelka vystavila dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, datovaný taktéž k 24. 4. 2019, v jehož rámci se zavázala žalované poskytnout částku 4 000 Kč, oproti čemuž se měla žalovaná zavázat poskytnuté plnění splatit do 61 dnů, tj. do 24. 6. 6. 2019. Současně též bylo žalované dáno na vědomí, že postupitelka nenese odpovědnost za situaci, kdy třetí osoba, potenciálně zneužívající autentizační údaje žalované, vstoupí na příslušný webový portál a jménem žalované požádá o poskytnutí dalšího plnění. Předmětný dokument opatřil zástupce postupitelky vlastnoručním podpisem, žalovaná však zde není identifikována vůbec. Následně pak postupitelka, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaného k 19. 11. 2021, pohledávku z poskytnutého plnění převedla na žalobkyni, která o tomto aktu, cestou sdělení ze dne 3. 12. 2021, jež bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě, vyrozuměla žalovanou a současně jí vyzvala, aby, pod sankcí následného soudního vymáhání, do 3 dnů celé poskytnuté plnění uhradila. Při právním hodnocení projednávané věci vzal soud v úvahu, že žalobkyně nepostavila na jisto, zda a jakým způsobem žalovaná projevila souhlas se sjednáním tvrzeného závazku, jenž měl být založen shora označenou„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru“. Přičemž tento závazek by dle svých znaků (poskytnutí zpoplatněného finančního plnění, nespojeného bezprostředně s poskytnutím, ale toliko se závazkem poskytnutí) odpovídal závazku z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., resp. z úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Za daného stavu věci tak v řízení nebylo prokázáno, zda žalovaná, v souladu s § 1724 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 odst. 1 o. z., cestou elektronických prostředků či jinak provedla akceptaci příslušného závazku. K doplnění důkazních prostředků žalobkyně, která v tomto směru nesla tzv. důkazní břemeno, nebyla dále, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., poučována, neboť toto poučení lze poskytnout toliko účastníkovi přítomnému na soudním jednání. Nadto je třeba doplnit, že byla žalobkyně na tuto skutečnost upozorněna písemně, avšak tato ani tak nedoplnila ničeho. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala vznik a existenci řádného závazkově-právního poměru mezi postupitelkou a žalovanou, v důsledku čehož bylo možné poskytnutí částky 4 000 Kč po právní stránce kvalifikovat toliko jako tzv. kvazizávazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Do prodlení s plněním na částku bezdůvodného obohacení se pak žalovaná, za využití zákonné domněnky doručení, ve smyslu § 573 o. z., dostala nikoli k datu odvozenému od data splatnosti stvrzeného závazku, ale k datu uskutečnění prvé výzvy k plnění, resp. od uplynutí zde stanovené třídenní lhůty, tj. od 9. 12. 2021. Co do zbytku nárokovaného příslušenství proto soud uplatněný nárok zamítl jako nedůvodný. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich částečnou náhradu, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., přiznává žalobkyni, která v řízení převažující měrou, v rozsahu 62 % (se zohledněním příslušenstvím), uspěla a žalovanou před podáním žaloby, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., vyzvala k dobrovolné úhradě. Vynaložené náklady zahrnují částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů přiznané žalobkyni, se zohledněním míry jejího procesního úspěchu, činí 923 Kč. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., zkráceně odůvodněn, neboť, ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., proti němu není odvolání přípustné. Odůvodnění rozsudku tak obsahuje toliko vymezení předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.