10 C 307/2021-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 21. 7. 2021, doplněnou vyjádřením ze dne 7. 12. 2021, žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 280 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,14 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 990 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucího od 8. 4. 2021 do zaplacení. Právní titul vzniku uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že jde o plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2020, které žalovaný (ani v části) nesplatil a které jí následně bylo úvěrující, společností [právnická osoba] (dále jen úvěrující), postoupeno. V rámci již označeného podání ze dne 7. 12. 2021 pak žalobkyně vzala uplatněný nárok zpět co do částky smluvní pokuty ve výši 1 280 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 990 Kč, a to s odkazem na skutečnost, že nedisponuje dokumenty, jež by se vztahovaly ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání k 24. 1. 2022 řádně doručeno. 3. V návaznosti na akt zpětvzetí, učiněný před datem konání prvého jednání, soud, bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., podanému návrhu vyhověl a, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil, co do nároku na částku 2 270 Kč, odpovídající částce nárokované smluvní pokuty a smluvního úroku. 4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Úvěrující, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“, datovaného k 31. 8. 2020 (dále Smlouva [číslo]), v hotovosti vyplatila žalovanému částku 8 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů s tím, že dobu splatnosti bylo možné postupně prodlužovat až na 360 dnů. V textu Smlouvy [číslo] pak bylo dále zakotveno, že úvěrující provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s přihlédnutím k možnému prodlužování splatnosti. Proces zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nicméně nebyl doložen žádnými dalšími přílohami a ani v textu Smlouvy [číslo] se žádné bližší údaje o osobních ani majetkových poměrech žalovaného nenacházejí. Vzhledem k tomu, že žalovaný následně poskytnuté plnění do 30 dnů nesplatil a nedošlo ani k prodloužení data splatnosti, měl být tento k úhradě vyzván cestou tří upomínek zasílaných úvěrující, jež byly datovány k 16. 10. 2020, 31. 10. 2020 a 11. 11. 2020, jejichž doručení, resp. odeslání, však nebylo doloženo žádnými přílohami (doručenkami, výpisem z aplikace doručujícího subjektu apod.). Následně, k datu 6. 4. 2021, úvěrující převedla nyní nárokovanou pohledávku na žalobkyni, a to oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“, přičemž o tomto aktu bylo úvěrující a žalobkyní vystaveno písemné prohlášení, datované k 9. 4. 2021. Uvedená„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ byla sjednána za podmínek, k nimž se úvěrující a žalobkyně zavázaly oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 3. 2021, jež, ve smyslu svého čl. 3, představovala platformu pro uzavírání většího množství„ Dílčích smluv o postoupení pohledávek“. Přílohou„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ bylo celkem 8 dokumentů, mj. právě i formulář prohlášení o převodu pohledávek. Součástí konkrétního prohlášení o postoupení pohledávek, datovaného k 9. 4. 2021, byl i seznam převáděných pohledávek, v němž je nyní nárokovaná pohledávka označena s odkazem na Smlouvu [číslo] O převodu pohledávky byl žalovaný, na základě pověření vystaveného úvěrující, informován oznámením datovaným 14. 4. 2021, jehož součástí byla i výzva k plnění, ve které byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě, v níž byl poslední den splatnosti stanoven k 30. 4. 2021. Oznámení o postoupení žalobkyně odeslala 15. 4. 2021, žalovaný však po tomto datu nesplatil ničeho. Byť byl po datu 15. 4. 2021 k úhradě upomínán též cestou předžalobní výzvy z 15. 6. 2021, jež byla odeslána 16. 6. 2021. V mezidobí také měli pracovníci žalobkyně v souvislosti s vymáháním nyní nárokované pohledávky (s odkazem na Smlouvu [číslo]) vykonat celkem 3 osobní návštěvy v místě bydliště žalovaného a současně také měl být žalovanému zaslán dopis z 4. 5. 2021, jehož obsahem byla informace o tom, že byla nyní nárokovaná pohledávka předána k vymáhání právnímu zástupci žalobkyně. Odeslání naposled uvedeného dopisu nicméně nebylo doloženo žádnými doklady, a stejně tak nebylo doloženo ani to, na základě jakého klíče (interního ceníku služeb apod.) žalobkyně žalovanému náklady mimosoudního vymáhání v konkrétní výši počala účtovat, neboť nebylo postaveno na jisto, že by si žalovaný se žalobkyní v souvislosti vymáháním nyní nárokovaného plnění zvlášť sjednal jakákoli práva či povinnosti, vyjma těch práv a povinností, jež byly na žalobkyni převedeny úvěrující. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Závazek sjednaný z titulu Smlouvy [číslo] odpovídající v důsledku svého obsahu a postavení smluvních stran spotřebitelskému úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., totiž bylo na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. V tomto směru soud nemohl pominout, že žalobkyně (jak ostatně sama dopředu avizovala) neusnesla tzv. důkazní břemeno ve vztahu k prokázání skutečnosti, zda úvěrující přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a splnila tak svou hmotněprávní povinnost, zakotvenou v § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 31. 8. 2020 (dále z. s. ú.). Přičemž plnění této povinnosti bylo třeba v soudním řízení přezkoumávat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) a její případné porušení pak kvalifikovat nejen jako porušení zákona, ale současně též jako zjevné porušení veřejného pořádku. S ohledem na absolutní neplatnost závazku sjednaného z titulu Smlouvy [číslo] tak úvěrující za žalovaným vzniklo toliko právo na zaplacení částky 8 000 Kč, založené však toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, kdy právním titulem vzniku tohoto tzv. kvazi závazku byl samotný akt vyplacení částky 8 000 Kč. Právě a pouze právo na zaplacení částky 8 000 Kč tak mohla úvěrující na žalobkyni následně, z titulu postoupení většího množství obdobných pohledávek ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1887 o. z., převést. Co se týče určení data, kdy se žalovaný s plněním nárokovaného plnění dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., a kdy mu platně vznikla povinnost platit též zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z., toto bylo stanoveno k datu 1. 5. 2021, neboť právě k tomuto datu uplynula prvá lhůta, jež byla žalovanému k úhradě stanovena (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při určení data prodlení soud přirozeně nepřehlédl, že byly žalobkyní předloženy i výzvy k plnění, jež žalovanému zaslala i sama úvěrující. Tyto výzvy nicméně nebyly doloženy doklady o odeslání, a lze tedy uzavřít, že žalobkyně ani v tomto směru neunesla tzv. důkazní břemeno s tím, že případné procesní poučení ohledně této skutečnosti nebylo možné žalobkyni závazně poskytnout, jelikož příslušnou výzvu k doplnění lze, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., udělit toliko při jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1069/2003 ze dne 27. 7. 2005), jehož se však žalobkyně, ke své újmě a po předchozí omluvě, neúčastnila. Obdobně také žalobkyni nemohlo být poskytnuto procesní poučení týkající se uplatněného nároku na úhradu nákladů mimosoudního vymáhání, a tak ani stran tohoto nároku nemohlo být postaveno na jisto, na základě jakého titulu žalobkyně uvedený nárok vypočetla a na základě čeho vůči žalovanému jednotlivé kroky mimosoudního vymáhání vůbec činila, neboť nebylo postaveno na jisto, zda žalobkyně příslušné kroky mimosoudního vymáhání činila s odkazem na absolutně neplatný závazek ze Smlouvy [číslo] jiný závazek zvlášť se žalovaným sjednaný či na základě jednostranného výpočtu, provedeného bez dalšího a o vlastní vůli žalobkyně. 6. V návaznosti na shora označené právní závěry soud výrokem II. tohoto rozsudku uplatněný nárok shledal důvodným co do nároku na zaplacení částky 8 000 Kč a zákonného úroku z této částky jdoucího od 1. 5. 2021. Uvedená plnění je žalovaný povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Nárok na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání, představovaných částkou 690 Kč, a zákonného úroku z prodlení jdoucího za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení s plněním na nárok z bezdůvodného obohacení, soud výrokem III. tohoto rozsudku zamítl. 7. O právu na náhradu nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak,