10 C 315/2021-40 — Okresní soud v Nymburce

1. V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 20. 8. 2021, ve znění doplnění ze dne 30. 11. 2021, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnuje částku nesplacené půjčky ve výši 2 860 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 560,84 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně jdoucí z částky 2 860 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s tím, že žalobkyně nárokované plnění nabyla z titulu postoupení pohledávky, která z titulu poskytnuté půjčky vznikla za žalovaným společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitelka). 2. Žalovaný, ač předvolán, se k nařízenému jednání nedostavil a k uplatněnému nároku se nikterak nevyjádřil. Žalobkyně pak soudu zaslala omluvu z jednání, datovanou k 22. 2. 2022 Svou neúčast u jednání však navázala na vyhovění uplatněnému nároku. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobkyni, cestou přípisu ze dne 23. 2. 2022, sdělil, že takto koncipovaná omluva, ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř., představuje podmíněný procesní úkon, k němuž nelze za řízení přihlédnout. 3. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitelka k datu 31. 10. 2017 vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“, v níž se žalovaný mj. zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, splatí formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. S tím, že průměrná výše bankami poskytovaných spotřebitelských úvěrů činila v říjnu 2007 12,65 % ročně. Žalovaný následně z poskytnutého plnění splatil toliko 22 580 Kč a poté splácet přestal, načež postupitelka, k 18. 12. 2020, právo na úhradu dosud nesplaceného plnění převedla na žalobkyni, a to oproti podpisu listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, v jejíž příloze,„ Seznamu postoupených pohledávek“, byla pohledávka za žalovaným, prostřednictvím [číslo] taktéž označena. O aktu převodu byl žalovaný vyrozuměn zvlášť zasílaným dopisem, datovaným k 6. 1. 2021, v němž byla stanovena desetidenní lhůta k úhradě, počínající k datu doručení předmětného dopisu, který byl poštovní přepravě podán dne 1. 2. 2021. Naposledy pak byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně, výzvou datovanou k 29. 7. 2021, jež byla k poštovní přepravě podána dne 30. 7. 2021. 4. Po právní stránce soud závazek sjednaný mezi postupitelkou a žalovaným kvalifikoval jako úročenou půjčku, ve smyslu § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., jež, s ohledem na postavení jejích účastníků, měla zároveň i charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném k 31. 10. 2007 Sb. Časová působnost citovaných norem byla, ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z., určena s přihlédnutím k datu sjednání„ Smlouvy o půjčce“. V návaznosti na povahu sjednaného závazku se pak soud dále zabýval, nakolik lze výnos z poskytnuté zápůjčky považovat za souladný s dobrými mravy, ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., přičemž v této souvislosti nebylo možné pominout, že postupitelka svůj výnos z poskytnuté zápůjčky zahrnula do částky souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky, který tak lze, v celém souhrnu, po právní stránce kvalifikovat jako kapitalizovaný úrok (obdobně viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003 ze dne 18. 2. 2003). Výše takto vymezeného smluvního úroku pak odpovídá sazbě 66,4 %, jež více než pětinásobně překračuje úrokovou sazbu poskytovanou t. č. bankami (t. č. 12,65 %), a tuto tak je na místě vyhodnotit jako odporující dobrým mravům (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Za předestřeného stavu věci proto soud dílčí ujednání o souhrnném poplatku vyhodnotil jako ujednání absolutně neplatné, ve smyslu § 39 obč. zák., jež, byť bez vazby na ostatní ujednání ze„ Smlouvy o půjčce“ (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 12/2012, 28. 2. 2013), od samého počátku nezakládalo zamýšlené právní účinky. Obč. zák. pak moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, a nelze proto ani dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu viz např rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013). S ohledem na předestřené závěry tak je možné uzavřít, že žalovaný s postupitelkou platně sjednal závazek zahrnující poskytnutí plnění ve výši 15 000 Kč, jemuž korespondovala toliko povinnost toto plnění splatit, což žalovaný, ve smyslu § 559 odst. 1 obč. zák., již před datem postoupení učinil, neboť splatil 22 580 Kč. Za daného stavu věci tak již k datu postoupení postupitelka neměla za žalovaným ze„ Smlouvy o půjčce“ existentní pohledávku, kterou by mohla na žalobkyni dále převést, ve smyslu § 1879 o. z. Uplatněný nárok proto soud v celém jeho rozsahu vyhodnotil jako nedůvodný a tento výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že se právo na jejich úhradu nepřiznává žádnému z účastníků. Uplatněný nárok byl totiž v celém rozsahu zamítnut a žalovaný, který tak v řízení v plném rozsahu uspěl, za řízení zůstal zcela nečinný a na svou procesní obranu neprovedl žádný úkon, jehož náklady by bylo na místě žalobkyni uložit k úhradě. 6. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.