12 C 325/2021-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem žaloby byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5.245 Kč, zahrnující částku jistiny ve výši 4 000 Kč, částku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.000 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, jehož splatnost nastala dne [datum], a to z titulu nesplněných povinností žalovaného podle smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 2. Tvrzení, že se žalobkyně dne [datum] písemně dohodla se žalovaným o závazku poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4.000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet a o závazku žalovaného tyto vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.000 Kč a poplatkem za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, nebyla prokázána. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není žalovaným vlastnoručně podepsána. Pakliže účastníci smlouvy právní jednání učinili prostřednictvím elektronických prostředků, není z provedených důkazů zřejmý způsob ověření identity žalovaného. Proto nebylo možné dovodit, že žalovaný projevil vůli směřující k uzavření uvedené smlouvy se žalobkyní. Bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet], s nímž má právo disponovat žalovaný, finanční prostředky v částce 4.000 Kč. Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k plnění s upozorněním na podání žaloby dopisem ze dne [datum], odeslaným prostřednictvím držitele poštovní licence téhož dne, a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů. 3. Žalobkyně se k jednání konanému dne [datum] nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. 4. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 5. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, neměla právo ani na zaplacení smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 odst. 1 tohoto zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 10. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 12. Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 14. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaným ve smyslu ust. § 2395 o. z. uzavřela písemnou smlouvu, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně jako úvěrujícího poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4.000 Kč a závazek žalovaného tyto vrátit dohodnutým způsobem a v dohodnuté době, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný učinil tomu odpovídající projev vůle. Ze žádného žalobkyní navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že žalobkyně ověřila jakkoliv totožnost žalovaného, a že takto řádně ztotožněný žalovaný skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a [příjmení] kódu smlouvu o úvěru podepsal. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje k zajištění ochrany spotřebitele u spotřebitelského úvěru písemnou formu. Soud proto nemohl nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení § 2395 o. z. jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení úroků. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, nemá právo ani na zaplacení smluvního úroku. Z provedených důkazů však vyplynulo, že žalobkyně částku 4.000 Kč skutečně převedla na účet žalovaného. Jestliže žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč se pak stal splatným dne [datum], neboť žalovaný byl dopisem, který se mu dostal do dispozice nejpozději dnem [datum], vyzván k zaplacení ve lhůtě 3 dny. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4.000 Kč a zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky 4.000 Kč a neúspěšná ohledně částky 1.245 Kč. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši 5.245 Kč byla žalobkyně tedy v řízení úspěšnější a má proto právo na náhradu 52,53% všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou reprezentovány částkou 1.489 Kč, tedy na částku 782 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) a paušální náhrada k těmto úkonům ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.300 Kč ve výši 189 Kč.