5 C 153/2022-37 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 4.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč a poplatku za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, tj. celkem 5.245 Kč. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se současně zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1.080 Kč a za zvolenou službu„ Presto“ dále uhradit poplatek ve výši 165 Kč, tj. celkem 5.245 Kč ve lhůtě do [datum]. Proces poskytnutí finančních prostředků byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný vyplnil dle pokynů zde uvedených žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaný potvrdil souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka a také tímto úkonem souhlasil s podmínkami, které mu byly předloženy rovněž na výše zmíněných internetových stránkách. Žalobkyně po vyplnění žádosti provedla identifikaci žalovaného, s čímž žalovaný souhlasil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný dále potvrdil své identifikační údaje prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno] tím, že této společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný [příjmení] kódem„ [číslo]“ sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. V návaznosti na toto potvrzení smlouvy poskytla žalobkyně ze svého účtu č. ú. [bankovní účet] na účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] úvěr ve výši 4.000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplatil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 9. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 10. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 11. Pro právní posouzení věci je rozhodné, že zákon o spotřebitelském úvěru sice stanovuje povinnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemně, zároveň nedodržení této formy nesankcionuje neplatností smlouvy. Žalobkyně pak především v řízení neprokázala, že by s žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, v takovém případě však musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo. Nepostačuje tvrzení o tom, že kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách žalobkyně, resp. původního věřitele. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby pak nelze považovat zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně přitom netvrdila, natož prokázala, že by fyzicky ověřovala totožnost žalovaného, když uvedené údaje u žalovaného slouží k identifikaci (rodné číslo žalovaného), nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Listina nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ neobsahuje podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob (takovýto nedostatek je spojen i s podpisem na straně žalobkyně). Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu podepsal. Formulář označený jako„ Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ (který zachycuje podmínky poskytnutí úvěru) rovněž neobsahuje žádný podpis žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že se účastníci dohodli na konkrétních smluvních podmínkách o poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč. V projednávané věci tedy soud uzavřel, že citovaná předmětná smlouva o poskytnutí úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o.z.). 12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení. 17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poukázala ve prospěch účtu žalovaného (č. ú. [bankovní účet]) částku 4.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, a proto je povinen vrátit žalobkyni částku 4.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč se pak stal splatným dnem [datum], což byl poslední den tří denní lhůty stanovené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum]. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] na adresu jeho trvalého pobytu - [obec], [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno]. Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalovanému doručena dne [datum], což byl i počátek třídenní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,50 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25% p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku). 18. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru za tvrzených podmínek, tj. nebyl platně dohodnut poplatek za poskytnutí zápůjčky ani lhůta splatnosti, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nezbylo, než žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 774,28 Kč, přič