7 C 100/2022-84 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7.2.2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 20 941,81 Kč spolu s úrokem z prodlení a úroky vymezenými ve výroku I.a II. rozsudku, přičemž úrok a úrok z prodlení kapitalizovala za období 17.9.2019 17.10.2019. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 2.3.2017 smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě čerpal kontokorent do výše 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 21,9%, vždy nejdéle do 1 roku od čerpání úvěru, což neučinil. V souladu s úvěrovými podmínkami věřitelka vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení. Ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč spolu s kapitalizovanými úroky celkem 4 145,94 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve dne [datum] na [právnická osoba] a.s. a tato ji následně postoupila smlouvou z 7.11.2019 na žalobkyni. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31.1.2022 č.j. 70 C 347/2020 vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Nymburce. Ten ve věci nařídil jednání na den 9.11.2022, k němuž se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. 4. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaný smlouvu o povolení debetu reg. [číslo] k účtu č. [bankovní účet] do částky 25 000 Kč s roční úrokovou sazbou 21,90%. Čerpání a splácení úvěru bylo dále dohodnuto v článku V-VII. smlouvy při zachování objemu transakcí na účtu s tím, že byl oprávněn čerpat Povolený debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku, kdykoliv zcela nebo částečně splatit Povolený debet (tj. zajistit, že na Běžném účtu bude nulový nebo kreditní zůstatek), byl však povinen tak učinit nejpozději v poslední den lhůty uvedené v předchozí větě a zajistit, že zůstatek požadovaný tímto odstavcem zůstane na Běžném účtu alespoň do dne následujícího po dni takového úplného splacení Povoleného debetu; jestliže tak neučiní, nedošlo k řádnému splacení úvěru. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaným podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu elektronického bankovnictví. 5. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] vyplývá, že žalovaný postupně povolený debet čerpal. Dopisem ze dne 16.9.2019 byl žalovaný vyrozuměn bankou o několikerém porušení smlouvy a vyzván k okamžitému splacení dluhu v částce 31 681,39 Kč. 6. Mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] a [právnická osoba] a.s., [IČO] byla dne 4.11.2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i ta za žalovaným. Tato dále smlouvou z 7.11.2019 pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl o těchto skutečnostech vyrozuměn. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z obou vyrozumění. 7. K výzvě soudu doložila žalobkyně výpis dat z [datum], dle kterých byl žalovaný společností [právnická osoba] vyhodnocen bez negativní informace v interním blacklistu ze zdrojových dat [příjmení] a podle pracovnice [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] bylo vycházeno z příjmů 44 078 Kč, externích úvěrových registrů [spisová značka], [příjmení], insolvenčního rejstříku, sociodemografických profilů a nebyly zjištěny pochybnosti o schopnosti klienta splácet. K tomuto byl dodán mimořádný výpis účtu [číslo] za období 1.1.2000 6.11.2019 ze kterého vyplývá, že kredity a obraty na účtu činily celkem 202 971,08 Kč, z toho pohledávky po splatnosti - 31 678 Kč. Pro soud rozhodné období před uzavřením smlouvy [číslo] dle tohoto přehledu dokládá pravidelný příjem okolo [číslo] tis. Kč od [právnická osoba], avšak mimo to řadu výdajů v drobných částkách, které však tento značně přesahují (soudem zkoumáno období [číslo] 14.2.2017). 8. Současně žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění cokoliv uhradil. 9. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou další poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř., kterou soud plní pouze při jednání. 10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně předně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě dvojího postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] dle § 1879 a násl. o.z. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovaným úrokem. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanove